Nezajímavá 1.díl
„Ma ma ma ma ma mari como estás my sweet senoria …“ řinčí budík o půl sedmé ráno. Vesele ho nechám vyzvánět na plné pecky a protahuji se do dalšího super rána.Slunce lehce šimrá přes záclony a já se dívám na svůj strop posetý svítícími hvězdičkami které už nezáří protože je ráno ale to mi vůbec nevadí.Moje kulatá postel se světle modrými závěsy je postavená uprostřed pokoje.hned vedle ní po pravé ruce jsou dveře od balkónu a záclona mi lehce léta když si s ní vánek lehce pohrává.Pohled mi klouzne na obrovskou fotografii nad mým psacím stolem.je na ní ta nejkrásnější a neohnivější kobylka jako znám.Moje Jiskra. Klisna Hannoverského teplokrevníka s opravdu dobrým původem a dost drahým šekem. Ale je moje a nikdo mi jí nevezme.Na fotce úchvatně stojí jako socha a za ní se třepotají stromy lesa za louku ve stáji do které chodím.Její hvězdička je teď dobře vidět ale přes hřívu kterou jí nechávám se mi občas i ztrácí.Což mi připomíná že bych měla hodně rychle vstát.Honem na sebe hodím své milované tričko na kterém je nádherný tmavý hnědák skákající přes překážku a fialové tří čtvrťáky.Do koupelny jejíž dveře mám v pravém rohu pokoje to beru závratnou rychlostí a čistím si zuby.Poté se řítím dolů po schodech přes obývák.Stačí lehce písknout a už se ozývá ťapkání po dřevěné podlaze.K nohou mi přibíhají dvě fenky.Jedna je dalmatinka s černým uchem Karin a druhá fenka německého ovčáka Rita.Obě jsou mým dalším pokladem.S tatínkem jsme se vycvičili a ukázali jim slušné chování.Jsou přibližně stejně staré,Karin je asi o dva měsíce starší.Přátelsky už vrtí ocasem a spolu se pošťuchují a letmo koušou do čumáků.Já si nasazuji tenisky přičemž obě spustí let ke dveřím asi dva metry od nás.Světle hnědé dveře s malými okénky a zdobnou dřevěnou úpravou za běhu otevřu.Náš obvyklý běh po ránu.A běžím přes trávník.U branky už Rita a Karin netrpělivě vrtí ocasem. Já jim prostě úsměvem otevřu.Běžím mírným tempem po lesní cestě.příjezdovou necháváme za zády a míříme do krásného listnatého lesa.Stromy krásně šumí a koruny stromu jen malinkou hýbou lístečky.Já si v klidu přemýšlím kam dnes asi vyrazím.Bohužel zase sama.Jak moc mi chybí má nejlepší kamarádka MíšaUž je to rok a půl co se odstěhovala na slovensko za svými příbuznými protože byla taky slovenka ale já jí za tu dobu viděla jen jednou.Ale pořád si píšeme a voláme takže se není čemu divit že věčně nemá kredit.Zaběhla jsem s holkami asi tři kiláky a poté už jsem běžela zpátky.Celá zadýchaná a upocená protože už takhle po ránu je v červenci řádný hic.Doma jsem dala fenkám do misky čerstvou vodu kterou obě začali hltavě pít a poté se přes verandu rozběhly ven do zahrady.Já je nechápu.Kde tu energii berou?A se sklenicí vody v ruce je pozoruji. „Ahoj zlato to už jsi vzhůru?“ ptá se mě rozespale ale v dobré náladě mamka.Ona je jako moje druhá nejlepší kamarádka.S ní si dokážu vše říct co mě trápí a se vším mi pomůže. Jsem ráda že takovou mamku protože většina holka se mamce stydí říct i o problémech menstruace. Mamka je vážně kočka.Její středně dlouhé černé vlasy s patkou jí dávají mladší vzhled a štíhlá a vyšší postava mi dává pocit že mám spíš sestru.Dělá ve firmě pro finanční poradenství. „Co si dáš?“ ptá se mě když drtí šťávu z pomerančů. „Samozřejmě že tu šťávu a máme nějaké cornflaky?“ ptám se zbytečně.Mamku se usměje a podá mí celou krabici. Z ledničky si vytáhnu mléko a mamce sýr který si maže každý den na chleba. Rita a Karin už nadšeně mamku vítají a vědí že bude krmení.Co se toho týče tak ty dvě na sebe nikdy nedokáží zavrčet.Jsou jako dvě těla a jedna mysl.Ale pokud by někdo šel na zahradu bez dovolení no nevím jak dobře by uspěl.Po svých už by neodešel.“Kde je taťka?“ ptá se a přitom si cpu lžíci do pusy. „Jel si koupit noviny a hned je zpátky.Dneska bude doma a chce opravit ten okap.Já jsem na to ohromně zvědavá…“ směje se mamka ukusuje kousek chleba a k tomu rajče.přitom na chleba zamyšleně hledí. „Tak to já taky budu zvědavá jak to dopadne.“ A dál se ládaju cornflaky.Mezitím už slyším jak ty dvě blbnou na zahradě protože mají obojky a známky chrastí jako pominuté. „Co máš dnes v plánu mami?“ ptám so docela zvědavě.Mamka čte program na televizi už na mě zase hledí. „Myslela jsem že bych mohla zasadit nějakou novou rostlinu.Holky si kytek moc nevšímají takže by jim to nemuselo vadit. A co ty Anet?“ zeptala se zájmem.Možná až lišáckým úsměvem. „No chtěla bych se jet podívat ven někam s Jiskrou.na trénink je teď moc velké vedro.možná bych se mohla jet plavit!“ a už jsem nadšeně přemýšlela co si vezmu ke koním aby se to mohlo namočit a já si nemusela brát plavky.a pak jsem dostala nápad. „Mami pojeď se mnou!Stejně nemáš co na práci a už jsme dlouho nebyly takhle spolu.co říkáš?“ její modrá kukadla se na mě dívají a usmívá se jako kočka která právě slupla kanárka.“Moc ráda pojedu.Na koni jsme spolu byly naposledy minulý týden.“Já nadšeně tancovala po obýváku a mamka šla omýt nádobí. Potom jsme se oblékli do pohodlného oblečení vhodného na koně.když jsem v kuchyni vykrádala spíš od mrkví pro Jiskru tatínek mě překvapil a udělal zázračný chvat.Čapl mě pod krkem a držel jako vrah svou oběť.„No a co teď uděláš?“ šibalsky se směje. „Tati když mě pustíš dám ti pusu a obejmu tě.“ Škemrám prosebně.Samozřejmě že mě pustil a jen co to udělal šťouchla jsem ho do žeber a začala lechtat na krku.Pak jsme mu ale vlepila pusu a i s mrkvemi zmizela od ledničky.Bylo slyšet že si tatínek povídá s mamkou.pak jí dal pusu a mamka šla za mnou.Mohly jsme vyrazit ke koním.Obě jsme si v garáži vzaly kola a rozjely se ke stájím.po cestě se kterou jsme běželi s fenkami.Jen po chvíli zahnete vlevo projedete lesem a jste u stáje.Obě jsme opřeli kola u velkého dubu uprostřed velikého dvora který byl uvnitř budov a stájí.Štěpa právě trénovala s mohutným a strašně vysokým českým teplokrevníkem Karamelem. Je to úžasný koník pro skákání ale protože je velký může běhat jen na kolbištích. Jak říká trenérka do haly by se nevešel.Jeho neuvěřitelných sto osmdesát centimetrů v kohoutku je opravdu raritou.Já a mamka jsme se na sebe koukli a hned jsme šli do stájí. Koně nám přátelsky zaržáli v odpověď.Já jsem všechny pozdravila typickým „Ahoj Koně!“ a hned mi přišlo v odpověď dotčené ržání od zadu.Jiskřička už netrpělivě kopala do boxu.Já na ní zavolala a přes dvířka krásných tmavě dřevěných dřevin vykoukla krásná černá hlava. Něžně jsem jí pohladila a dala jí mrkev.Mamka si ode mě sebrala jednu pro její oblíbenou ryzku na které směla občas jezdit Sunshine.Po chvilkovém mazlení přišla trenérka.Středně vysoká blondýnka s krásným obličejem i postavou byla spíš jako modelka.Blonďaté hodně dlouhé vlasy měla do copu a snad nikdy jsm ji neviděla v něčem jiném než v rajtkách. „Ahoj Anet moc ráda tě vidím!dobrý den Moniko!“ zavolala na mamku. „Štěpi chceš s něčím pomoc?“ trenérka si přehodila cop dozadu a přemýšlela. „No jen dát koně do výběhů. A až přijedete z projížďky“ jak to kruciš ví? Usmívám se. „můžete dát krmení do boxů.“už chtěla odejít když jsme se rychle zeptala. „Štěpi může si mamka vzít Sunshine nebo má dnes nějaké zákazníky?“ Sunshine totiž byla přímo vhodná pro začátečníky a ty co si ještě nebyli tolik jistí v sedle.Ničeho se nebála,nikdy se nelekla.Mamka jí proto měla tak ráda.Ale také proto že to byla klisna Oldenburského koně která mám mamka nejradši. „Ne dneska si ji klidně vezměte Moniko.Já budu moc ráda o vyježděného koně méně.“ A šla za svou prací.Postupně jsme s mamkou odvodili koníky do výběhů až nám zde zbyla jen Jiskra a Sunshine.Ve stáji bylo celkem čtrnáct koní z toho čtyři soukromí včetně Jiskry tři jen pro Štěpánčiny sportovní úspěch a zbytek pro zákazníky v hotelu.Majitel tu totiž měl krásný hotel.Velká roubenka s názvem Nad stádem koní.Dokonalá romantika že?Já a mamka jsme si vzali klisny jen na uzdečku.Klusem po cestě která byla rozšířená nejméně pro traktor jsme si vychutnávali sluníčko. „Nechceš si dát závod dokud máme čerstvé koně?“ zeptala se nadšeně mamka.Od ní bych to moc nečekala ale proč ne.Cvalem z kopce a skokem přes potok jsme měli malý náskok. Ohlédnout se po mamce jestli potok zdolá bylo zbytečné.bravurně ho skočila a už se nám přibližovali.Kláda.Břízky a vyjet kopec nahoru.Jiskra napjala svaly.V kopci nás mamka předjela ale na rovince k jezeru už jsme jeli bok po boku.Ryzá barva ku černé.nakonec se dostal černý krk před ryzí a my zpomalili do klusu.nechali jsme kobylky trošku vyklusat. Ty spokojeně frkali a potili se. U jezera byli na druhé straně nějací kluci kteří dělali strašné kraviny ale tady nám nevadili.Nechali jsme klisny vychladnout a poté vjeli kluse do vody.Obě došli asi sedm metrů a začali hrabat kopytem.prošla jsme s Jiskrou vodu a pak si na chvilku zaplavala.Je to tak nádherný pocit.prostě úžasný když koník plave a vy na něm sedíte.je úplně povznášející ale hodně vyčerpává a tak jsem zase plavala ke břehu.Mamka se plavit bojí a tak se Sunshine cválala podél písčitého výklenku a koukala na nás.Obě jsme pak opustili jezero ve výtečné náladě.Povídali jsme si o závodech na které by mě mamka pustila a řekla že mi připlatí i trénink pokud budu chtít.kdybych neseděla na koni tak jí obejmu.Místo toho jsem štěstím objala Jiskru.Po práci ve stáji jsme ještě zaskočili za klisnami dali jim kousek chleba z pytle v sedlovně a hurá na oběd.Tatínek zatím opravil okap a teď už vesele dováděl v zahradě s fenkami.Já s mamkou jsme připravili rýži a s hovězím masem,omáčkou a pro tatínka i zelí.ten si blaženě pochutnával protože jakmile mu dáte k něčemu zelí tak jste si ho získali.Po obědě jsem lenošila v síti na zahradě pod borovicemi na které se opravdu výborně leze.Jsou blízko sebe takže pro síť ideální.A jak jinak poslouchala jsem US5.Fenky si dávali bronz ale pak zalezly ke mně.Já už usínala a najednou telefon!„ Heeeeey! She is got that flavour i like..“Já už rychle brala telefon. „Ahojík!jak se máš?dneska je fakt krásně že jo?“Míša mi volala a tak jsem si s ní asi půl hodiny povídala o plánech na léto a o tom co všechno podnikneme.Zmínila se mi že u jejích rodičů je to te´d hodně napjaté a často se hádají. „To mě mrzí Miško.Ale určitě tě usmíří a ty už budeš brzy moc přijet.“ A Znovu bylo naše téma.Poté jsem se rozhodla že pojedu zase do stájí.Vzala sem sebou i holky.Koní se nebály a neštěkaly na ně.Skoro jim byly „na háku“.u stájí nadšeně hledaly kočky a já je nechala ať se zabaví.Štěpka trénovala v ohradě drezúru s mladým hřebcem Gorbem. Plavák českého teplokrevníka hrdý a temperamentní číslo se uvolněně pohyboval po hale. Napínal své dlouhé nožky a snažil se trenérce vyhovět.když krokovala poprosila mě abych urovnala halu. „Budeš chtít dnes trénovat?“ zeptala se zvědavě a otočila se v sedle. „Já budu moc ráda ale jestli nemáš čas tak to pochopím.“ Trenérka se hezky usmála. „Ne vůbec mi to nevadí ale potřebovala bych aby sis vzala Moona.Dneska jsem ho ještě neměla a potřeboval by si protáhnout nohy.Když ti dám trénink tak budu spokojená i já protože mi odjezdíš při tom koně.“ A já nadšeně hrnula.Moonlight ve zkratce Moon je přímo úžasný Hannoverský valach. Je to Štěpánčin velmi dobrý koník poslední zbývající do trojky.Jízda na něm je pro mě jako svátek a je zvláštní že zrovna jeho Štěpánka nevyjezdila.Dnes mi přišla trochu smutná a pobledlá.Skočila jsem se do klubovny převléct.Byla to krásná a čistá místnost v botech se sem nesmělo.Vždy po závodech se tu jezdecký klub scházel u velké televize a debatovali o posledních závodech kde se co dalo vylepšit a co udělali za chyby.Tohle jsem taky dělávala. Ještě před rokem a půl jsme takhle živě debatovávali s Míšou v pravém rohu schované za knihovnicí na našem oblíbeném gauči, zatímco ostatní byli před televizí.Jako bych měla tu vizi a tak jsem jí rychle zahnala potřepáním hlavy.Štěpka mi přivedla Moona a vyhodila mě do sedla sto sedmdesát centimetrů vysokého grošáka.Hodina byla opravdu výborná a jí si jí užívala.Po večerním krmení koní a pomazlení si se mnou trenérka sedla pod velkým stromem ve dvoře.„Anet chtěla jsem si tebou promluvit o závodech v Londýně.Víš jak jsme měli jet s mým přítelem?No rozešli jsme se.Já hledám někoho komu věřím a kdo by si to opravdu zasloužil.Myslela jsem že bys to mohla být ty protože jsi strašně fajn holka a hodně si spolu rozumíme..“ já jí nadšením ani nenechala domluvit a objala jí radostí.„Pojedu strašně moc ráda a… mrzí mě že ti to nevyšlo.Ale podle mě i tě nezasloužil.“ A lítostně jsem jí hladila po zádech.Trenérka se usmála a vypadalo to jako pohled nechám ho plavat.V dobrém náladě jsme se rozloučili a já zapískla na fenky,naskočila na kolo a ujížděla domů přes les.Po tmě to je sice pěkně o hubu ale já z pádu strach nemám.Jako šílenec no doufám že tak zase ne jsem rychle uklidila kolo a dole v garáži se převlékla do věcí na doma.Moji rodiče koně mají rádi a nevadí jim ale s jejich chlupy a vůní se doma potkávat nechtějí a já jim za zlé nemám.Já sama bych to takhle chtěla mít jednou v budoucnosti.Nahoře seděl taťka s mamkou na verandě a škádlili se a vyměňovali si názory ohledně článků z novin.Holky mě slyšely už z garáže takže čekali u dveří abych je pohladila a pochválila za to jak se chovali vzorně u koní. „Ahoj Anet.Tak jak bylo u koní?Pořád Jiskru nedali do salámu?“ žertovně pronesli s novinami v ruce a nohama na stoličce.Mamka mu přes nohy plácla katalogem a já se nenápadně přiblížila.Znova jsem ho pořádně dloubla do obou žeber a sebrla mu noviny.Taťka mě začal nahánět po zahradě až jsme se svalili na zem kde obě rozlítané fenky útočili na taťku.Ten hrdě bojoval a fenky ho pak začali oblizovat.Ani jedna nevěděla koho bránit a na koho útočit.Nakonec tatínek smířlivě volal odvolávám a v dobrém pocitu jsme se vrátili do domu.Mamka mi připravila večeři a já si přisedla na dřevěnou verandu kde s mamkou debatovali o rostlinách do zahrady. „Chtěla bych se vás na něco zeptat.“ Začala jsem důležitě a podívala se na rodiče. „Štěpka mě pozvala na závody do Anglie.Do Londýna. Rozešla se se svým přítelem a chtěla aby s ní jel někdo komu věří a kdo si to podle ní zaslouží. Já vím že nejsem zrovna vzorná dcera ale prosím mohla bych jet?“ a prosebně hledím s plnou pusou na rodiče.popravdě byli trochu zaražení. „Zlatíčko … no nevím jestli je to dobrý nápad ale zase Štěpánce to jinak propadne a ty bys určitě moc ráda viděla závody na úrovni je to tak?“ začal taťka přátelsky a mrkl na mě. „Anet .. budu o tebe ale mít strach.“ Řekla mi pochybovačně mamka.Já je ale oba hned začala pusinkovat a skákat štěstím metr vysoko.po tomhle jsme si šla ještě na chvíli zaběhat a nakonec v dobré náladě jsem usnula.