Nezajímavá 11.díl
"Nekopej do ní!Jenom lehce styskni holeněmi boky!" zakřičela jsem na Karolínu.Bylo odpoledne a my s Míšou museli trávit vyjížďku s rozmazlenou holkou jménem Karolína.Má bohaté rodiče kteří jí koupili jejího koně na kterého přijde jen jednou za týden a to ještě v dobré náladě.Pořídili jí drahou klisnu českého teplokrevníka Lunu. Kobylka s něžným výrazem milá a hodná,skvělá pro jízdu. Její rodiče ovšem zajímalo že je velmi vysoko v krvi a její rodokmen. Měla překrásnou světle hnědou barvu."Ať se ta líná herka hne! Neumí nic jinýho než žrát!Chci si zacválat." zařvala a škubla otěžemi. Míša otočila oči v sloup a prošla na stezku do lesa. Karolína měla ale jiné plány.Dloubla do chudáka Luny a a ta rozběhla přes louky ke skalám."karolíno stůj!" zařvala jsem opravdu hromově lče marně.Jiskra viděla Lunu ale já čekla až se otočí i Míša aby jí Black Jack nevysypal ze sedla.Černý anglický valch to měl v oblibě."Míšo můžeme?" "Jasné!" Hned jsem pustila otěžea oba vyrazili.Black znal závody a proto se řítil vpřed a předehnal Jiskru.Musím uznat že na hanovera se ta kobyla slušně držela. Karolínu jsme nakonec ztratily."Do háje!" klela jsem zlostně.Miška jako já hledala stopy někdy v půdě ale sami víte že na skalách je chvilku písek a potm kámen."Jestli se Luně něco stane namlátím jí!" Míša prořívala to samé.Prtože na skálách to s koněm opravdu není sranda. A zrovna na těhle je hodně puklin a mezer kam si koně mohou strčit nohu.Najednou jsme obě uviděli Marušku.Karolína šla vedle ní a brečela."Ideme k nim?" ptala se Miška."Jasně jedem." Maruška na nás zamávala.Já jí to neopětovala ale pozdravila jí."Ahoj Karolínu hledáme nějakou dobu." "Potkala mě když jsem jela s Gypsym na vyjížďku.Luna totiž uvízla v puklině." Já musela být asi hodně navztekaná protože se tiše přikrčila za Gypsym. "Musíme jí pomoc." Maruška mě zastavila když jsem se snažila rozjet."Počkej.Já to zvládnu ty odveď Karolínu domů." "No počkej a kdo jako jsi?Zaříkaváčka koní nebo co?Mám zodpovědnost za tuhle vyjížďku takže tam pojedu já." Ona se ale podívala opravdu upřímným pohledem."Prosím." Pustila mi ruku a já kývla.Karolínu jsem si vysadila za sebe protože Black by asi pěkně jančil co má na zadku.Cestou zpátky jsme byli mimo všechny tři.V kroku jsme se pomalu plahočili ke stáji.Jakmile nás Štěpánka uviděla zhrozila se."Panebože co se stalo?!A kde Luna?" Já nejdřív Karolínu spustila dolů a potom sesedla.Velmi pomalu jsem se vydala ke Štěpánce.Na ní se dívat bych nezvládla.Takže řekni pravdu.Nádech."No víš Štěpánko .. my jsme.." Náhle se za zády ozval dupot kopyt a přijela Maruška na Gypsym a za sebou měla Lunu.Nekulhala a zdála se v pořádku. "Štěpánko bylo to moje vina.U lesa holky klusali a já vyjela ze zatáčky cvalem.Luna s ostatními se splašila a Karolína se neudržela."viděla jsem jak se nafoukla ale nic neřekla protžoe věděla že to je ve skutečnosti její vina."Dobře.Maruškou dávej si na tohle pozor.Samozřejmě si to nemohla vědět ale pro příště ať už se to nestane jasné?Dobře.Tak Lunu vezmi Karolíno před stáj prohlédnu jí.Vy ostatní postrajte se o koně a dejte je ven." hned na to se dala do práce.Já jen nestačila zírat.Maruška to vzala na sebe."Maru.. já děkuju." špitla jsem u boxů."Za málo." usmála se."Moc se omlouvám že jsme se k tobě chovali s Míšou tak hnusně." "V pohodě jen nechápu proč." A takhle jsme se dali do řeči.celé odpoledne nám všem třem skvěle uteklo.Maruška nám vyprávěla o sobě.Měli velkou farmu se krávami a ovcemi a několik koní.Ona závodila už odmalička a vyhrála opravdu hodně závodů. Potom jim ale někdo začal škodit a většinu zvířat otrávil.Včetně jejích čtyř koní."Čože?A vieš kto to urobil?" ptala se Míša a valila oči."Ne bohužel.No a proto jsme se museli přestěhovat. Mamka a taťka na tom trvali.Takže máme už jen dva psy a jednu kočku." byla smutná ale já se jí nedivím."Neboj tady nikdo koně otrávit nechce.Kdybys chtěla někdy ti půjčím Jiskru." hned se na mě usmála a já jí přátelsky vzala kolem ramen."Hej a čo já?" všechny jsme se zasmály a vydaly s koníky k výběhům.
"No a potom nás zachránila když řekla Štěpánce že je to její vina a splašila nám koně."Chris se zájmem přikyvoval."Hej tak to jste měli teda opravdu hodně napínavý den.Jen doufám že se ti nic nestalo." tak krásně se usmál až mi přišlo že parkety pod mýma nohama se začínají pálit.:D. Izzy si vždycky umí vybrat chvíli."Hele vy hrdličky co kdyby jste přestali tlachat a pustili mě tam?Už tu mluvíte ... "naklonil se do obýváku a podíval se na hodiny,"skoro dvě a půl hodiny.A já mám taky nějaký práva." Chris po něm hodil propisku a byla z toho bitva.Richie i Jay se přidali a tak jsem si pokecala s Mikelem.Dělal na mě srandovní obličeje a snažil komentovat."Na hřišti je hotový zmatek.Hráči se perou mezi sebou ale pozor! Izzy míří na Chrise snažíse se zasáhnout ale Chris v poslední chvíli uhýbá a Izzy se strefuje do Jaye.Jay mu to plácím polštářem a pozor!Chris a Izzy se ženou pro munici kdo bude dřív?Těsně se předbíhají vypadá to že vyhraje Izzy a je o malý kousek vyhrává Chris.." Mikel mluvil tak rychle že se nakonec zadrhl a snažil se nasát vzduch.Já se doslova válela u počítače smíchy."Chrisi?!" snaha překřičet kluky mi moc nešla ale slyšel mě."Ano lásko?" přitom mydlil Izzyho polštářem."Nechci tě rušit ale kdy teda mám přijet?" koncert bude už za čtyři dny.Asi jsem řekla nějakou kouzelnou formuli protože kluci se přestali prát a věšichni dojednoho se nahromadili před počítačem.Vydržet ty pohledy chtělo odvahu :D."Tak povídej kdy přijdeš?"ptal se nadšeně Izzy."A doufám že už pečeš!" já se zasmála."No přemýšlím o den dřív pokud by vám to nevadilo." Kluci byli nadšení."Skvěle takže tě máme vyzvednout na vlakovém nádraží?" Jayovi to myslí."No bylo by to nejlepší." "Počkej a kdy přijede Míša?" jak jinak Richie.Kluci se tlemili ale on jim nasázel malinké pohlavky."Ona přijede až v den toho koncertu.Jo chtěla jsem se zeptat jestli by jste neměli ještě jednu vstupenku?Jedna nová kamarádka by na vás taky moc chtěla jet.Vlastně proto taky jedu tím vlakem.Míša vezme Marušku sebou autem.Mě cestování nevadí a navíc si vás užiju o den dýl." Přátelsky po sobě mrkli a Jay šel hned někam zavolat. Ochota sama:)."Anet!Večeře!" mamka zezdola volala.Izzy samozřejmě musel dělat kraviny."Večeře?Héj skáču za tebou bacha." Kluci ho hned radši chytli aby nerozbil počítač.Chris se sladce usmál a poslal mi pusu.Já jí schovala a jednu mu také poslala."Ještě ti napíšu." řekla jsem mu vesele."Ne já ti zavolám.Moc se na tebe těším." "Já taky.Miluju tě.Pa" "Já tebe taky pa." jen co obrazovka zčernala já viděla jen sebe mi byl otrochu smutno.Ale náladu mi spravil tatínek který mi to odsouhlasil."Je ti přece jen už sedmnáct a mobil máš." objala jsem ho a dala mu obrovskou pusu."Vidíš maminko takhle musíš na děti." smál se s novinami v ruce."Ale Anet,budeš se nám hlásit každé dvě hodiny dokud nedorazíš ke Chrisovi jasné?" "Rozkaz náčelnice." podařilo se mi hezky zasalutovat."Já tě plácnu." rozmáchla se mamka se smíchem vařečkou.Jídlo bylo výborné. Měli jsme špagety s mamčinou speciálni omáčkou.Po jídle mi taťka navrhl jít si zaběhat a já nadšeně souhlasila.Po dvou kilometrech zvolnil tempo do kroku a fenky začaly očichávat cestu."Anet, chtěl jsem si s tebo upromluvit o tom klukovi." sedl si na pařez a zadíval se na mě.Docela strach co z něj vypadne."Víš jsi si jistá že ho opravdu máš ráda?Není třeba jen takovým tím chvilkovým idolem se kterým jsi se jako jedna z mála mohla setkat?" Páni. Opravdu mě zaskočil."No, abych pravdu řekla tak na začátku určitě takhle působil.Ale, víš kdy jsem ho viděla.. ty motýli v břiše a ten překrásný pocit když jsem s ním,to jak se usmívá a jak je pozorný..." zatočila jsem se radostí a taťka mávl rukou. "Tak teď opravdu vím že je moje dcera zamilovaná." "No jasně jsem ta nejzamilovanější a nejrychlejší.." nestihnu ani dokončit větu."Tak nejrychlejší jo?!Fajn." chvíli přemýšlel plácl se do kolene a podíval se na mě."Dobře do zatáčky na konci lesa!" vykřikl a rozběhl se.Fenky okamžitě za ním a já jen nechápala. "No počkej!To neplatí!Máš výhodu!" přímo jsem řvala se smíchem a hnala se za ním.
"Takže, bude to takhle.Jay ti zařídil vstupenku.My s Míšou už je máme.Jay mi jí dá až k nim dorazím.Vy doražte den předtím jasné?"holky a já dolaďovaly šechny detaily našeho výletu do Berlína.Míša nadšeně tleskala a Maruška mě objala."Jsem tak nadšená.Moc vám děkuju,nikdy jsem se s tak super holkama jako jste vy dvě nesetkala."Míša se uchichtla.A to sme ťa zo začiatku neznášali." "Hej ani mi to neřipomínej." přidala jsem se a všechny jsme zakývali hlavou.Potom jsme sebrali každá svůj spacák a šli na naší zahradu.Byla úžasná noc plná překrásných hvězd.Po tmě se celkem špatně rozbaloval tábor ale šlo to. Uvelebili jsme se vedle obrovské starší vrby která byla u menšého rybníčku.Je opravdu pěkný ale ryby v něm už bohužel nejsou.Hádejte proč.Ano to by nebyly ty dvě nezbedy aby je nesežrali.jak šel čas náš uchehtaný hovor se pomalu vytrácej a za chvíli už Míša i Maruška spaly.Já se dívala na hvězdy.Na miliony překrásných teček.lehký vánek kolébal koruny stromů. A najednou padala hvězda."Kéž bych byla navždy s Chrisem a byli bychom šťastní." pomyslela jsem si v duchu a s tou vzpomínkou začala usínat."Už zítra odpoledne budu s tebou.Sladké sny, Chrisi." zašeptala jsem a usnula..