Světlo nebe je světlem v nás

 "Anet,jseš si jistá?" zeptal se nedůvěřivě Chris a ještě si přeměřil výšku.Já se podívala dolů a rozhodně kývla."Ano jsem." Bylo na něm vidět jak se bojí protože nemá rád výšky ale co by pro mě neudělal.Vlastně ani nevím jak jsme se ocitli v letadle nad naším krajem v Česku. Instruktoři na nás zakřičeli a potom řekli až budeme připraveni ať skočíme."Anet,slyšíš?" Chris mě lehce zatáhl za rukáv já se usmála a skočila.Bohužel asi vám došlo že je to pouze sen, protože jsem přímo ukázkově žuchla dolů z postele na dřevěnou podlahu.Sbalila jsem si i peřinu alespoň mi trochu zmírnila pád.Nemotorně a rozespale jsem mžourala po pokoji a měřila si postel s podlahou. Chris rychle vylétl a hledal kde jsem.Vypadal tak vtipně."Jsi v pořádku?" pronesl vážným a ustaraným hlasem.To byla poslední kapka.Začala jsem se hlasitě smát to vážě nešlo. Na budíku bylo osm ráno a Izzy nám naštvaně tloukl pěstí do zdi.Celá uslzená jsem se zvedla a vrátila Chrisovi peřinu.Potom jsem vstala a protáhla se."Krásné ráno." zašeptal a neustále mě sledoval. Trochu hodně mě to znervózňovalo."Je to naše poslední chvíle v posteli a ty mi utíkáš?" zeptal se dotčeně.Já se usmála a skočila k němu.On mě převalil a políbil.Chvíli jsme se takhle mazlili dokud nepřiletěl do pokoje Jay.Byl trošku naštvaný když nás viděl ale pak se omluvil."Anet, potřebuju alespoň tři slovíčka." zaprosil zoufale. Chris mi povolil odchod ale smutně se díval.Za to Jay ožil a radostně mě táhl za ruku z pokoje."Hned jsem zpátky." "Já zatím zahřeju postel." dodal Chris.My s Jayem jsme se přesunuli do kuchyně.Sedl si na okno a já na židli.Musím říct že postavu měl pěknou seděl tam jenom v boxerkách =)."Dobře.Poslouchej mě.Začneme pozdrav.Je jednoduchý ale používá se jen při tykání to si pamatuj abys někoho neurazil."Odkývl mi to.Dá se říct že hltal každé slovo.Kdyby měl blog a tužku zapisoval by si. "AHOJ." řekla jsem a naznačila rukama."A...a.hoj." dodal nejistě a já ho pochválila."Ještě jednou." Jay to zkusil znovu. "Ahoj." usmál se."Dobře Teď zkusíme prosím a děkuji." Jay znovu pozorně poslouchal."PROSÍM." Jay chvíli pochytával slovíčko než mu to šlo přes pusu ale pak ho dokonce skoro bez německého přízvuku dokonale pronesl."DĚKUJI..DĚ-KU-JI." tohle slovíčka nám dalo zabrat."A konec.Řekl jsi tři slova a slib jsem splnila."Hodil po mě zofalým pohledem ale já nesmlouvavě zavrtěla hlavou.S Chrisem jsem zůstali v posteli skoro do desíti ale potom nás začal otravovat Izzy.Já se pak rychle převlékla a Chris mezitím odešel.Pak jsem zamířila dolů i já.Maruška si krájela zeleninu a Míša vařila s Richiem nějakou slaninu.Oba se pošťuchovali a smáli.Jay nejistě prošel kolem linky a prohodil Ahoj.Maruška se zrovna trochu řízla a nevěnovala tomu pozornost. Ale potom se na něj podívalak vyšokovaně s hlavou na stranu."Ty umíš česky?" zírala na něj a já se bála co z něj vylétne.Míša zrovna odpovídala Richiemu JASNĚ a co myslíte že řekl Jay? Přimhouřil oči a sostředil se na slovo. "Jasně." opřel se o linku a usmál se.My s Chrisem,Izzym a Mikelem to tiše a vytlemeně pozorovali přičemž já jim to překládala."Aha.A jak ses to naučil?" zeptala se ho a poprosila o utěrku.Jay tam jen stál a mlčel tak si jí vzala sama.Utřela si prst a potom mu jí vrátila. Jay si ji převzal a pronesl děkuji. Maruška trochu nechápala. Potom začal utěrkou dělat že je mu vedro aby jí neurazil a my s klukama doslova popadali na hromadu smíchy. Míša s Richiem se tlemili zase nám.A mě najednou začal zvonit telefon."Sakra!" zakřičela jsem a hnala se do patra.Izzy mě předběhl a telefon sebral."Halo?" ptal se vytlemeně."Izzy vrať mi ten telefon!" Nakonec mi ho přece jen dal."Anet!Anet!" ozýval se v něm velmi známý hlas."Štěpánko!Ahoj co se děje?" sedla jsem si a odstrčila Izzyho který se natahoval aby lépe slyšel. "Je zadaná?" "Chtěla jsem se zeptat v kolik jedete zpátky. Protože do Čech jede jeden můj kamarád a on by vás mohl vyzvednout přímo před tou vilou."pokračovala a já se snažila Izzymu potichu vysvětlit že to je Štěpánka.Hned letěl pro Jaye. Aspoň chvíli klid."To jako vážně?Bylo by to skvělé." hned nám vše vysvětlila ale naše cesta bohužel začínala za hodinu.Jen hodinu s Chrisem!A potom čtrnáct dní bez něj!ÁÁÁÁÁÁÁ!Já v poklidu dotelefonovala a šla dolů.Jay se snažil pořád mluvit na Marušku ale já je všechny utišila.Vzorně si sedli ke stolu a přestal ise přetahovat o jídlo."Poslouchejte.Mám dobrou a špatnou zprávu." Izzy se nadechoval ale já ho předběhla."Ta dobrá je že pro nás přijede Štěpánčin kamarád v bílém BMW a nemusíme jet vlakem ale špatná zpráva je... budeme vyjíždět už za hodinu." povzdechla jsem.Kluci nás utěšovali ať si z otoh nic neděláme a bleskově pospíchali v jídle.trochu nás to udivilo.Zase překvápko? My dál jedli a oni odběhli.Potom přiběhli každý se dvěma fotkama které nám podepsali a taky se nám podepsali na  tričko.Izzy pak začal i na tvář a ruku a my pomalu vypadali jako indiánky.Já si nechala Chrisovo srdíčko na ruce i s jeho podpisem a připojil mi ho i na fotky.Izzy mi tam napsal s láskou =) blázen.A potom zatroubilo auto.My všichni div nevyletěli z kůže jak se nám nechtělo.Skočili jsme pro batohy nahoru a šli pomalu k autu. Já sotva zadržovala slzy.U botníku jsme zůstali my s Chrisem sami protože ostatní  měli závody kdo bude dřív u auta.Já pustila batoh na zem a rozbrečela se."No tak pšššt." začal Chris a já se mu prostě vrhla do náruče.Pevně mě držel a pomalu zvedl i s batohem."Ne.Prosím.Já nikam nejedu." Pohladil mě po vlasech a chtěl vyjít ven."Brzy se uvidíme.Slibuju." A políbil mě.Já se nakonec obula a vyšla ven už v pohodě.Maruška se s klukama kamarádsky loučila a Richie a Míša se spolu objali.Láska?? Možná. A potom dala Maruška Jayovi pusu na tvářa zmizela do auta.Wau já jí nepoznávám."Zatím ahoj." řekla jsem a pustila Chrisovi ruku."Ahoj.A nezpomeň co jsem slíbil." Já kývla a nastoupila do auta.Seděla jsem ve předu holky mě v tom pěkně nechali.Kluci nám mávali jao o život a bohužel nás bvyfotili dva obtížní reportéři.Ale nejspíš jsme ani nebyli pořádně vidět.Řidič mi někoho hrozně moc připomínal.Všiml si že se na něj dívám a usmál se.Potom zařadil a vjel na křižovatce do provozu."od někud vás znám." zamyšleně jsem pronesla."Jmenuji se Marcus Fuch." řekl naprosto klidným hlasem a mě div nevypadli oči z důlků. Proboha!Sedím v autě s nejstylovějším jezdcem Evropy který je mimochodem i v top ten žebříčku všestraných jezdců kole desáté příčky."O-M-G." pronesla Míša a já si rukama pomáhala v dýchání.Marcus se jen zasmál."Jsi v pořádku?Stalo se ti něco?" My se taky usmáli a já pomalu zavrtěla hlavou."Nic v pořádku. Já jen... sedím vedle nejlepšího jezdce ve všestranosti a on jede s námi do naší stáje." zabočil volantem a rozjel se po dálnici. Soustředil se na  řízení ale mezitím mi i odpovídal."Nejlepším nejsem pořád se je co učit.A doufám že vám to nevadí.Jay mi vyprávěl o vaší trenérce a ta mě poprosila jestli bych jí nedal nějaké rady ohledně koní a tréninku jezdců." "Skvělé.Já jsem nadšená.Je to přímo úžasné.To je jako znovu poprvé potkat US5!" Dobře trochu přeháním a ten pohled po mě vrhlli i holky ale co."To jsem tak slavný?" zasmál se a předjel další auto. "Já... ehm myslíte že by jste se mohl podívat na mou klisnu? Moc bych chtěla rady od někoho tak... skvělého jako jste vy." Na chvilku se na mě podíval."Dobře, ale pod podmínkou že mi budete tykat a říkat mi Marcus." Měla jsem pocit že se zblázním.Teď už mi ani tolik nevadilo že odjíždím od Chrise.Pokud se mám nějak dobře zabavit než se spolu zase uvidíme na což se těším jako na Jiskru, tak se zabavím."Čo budeme robiť ked prijedeme domov?" ptala se Míša.Marcus nám pustil nějaké německé rádio takže jsme rozuměli jen zpívaným písničkám. "No.." začala jsem pomalu a šibalsky přemýšlela."A jé!" pronesla Maruška a ony se zasmáli."už to mám!Pojedeme se projet!Já si vezmu Jiskru,ty Reine a Maruška si může vzít někoho ze stáje." Zbytek několikahodinové cesty byla diskuze na téma koně.Já se pořád snažila co nevjíc pochytit každé slovo od Marcuse v tom co vysvětluje a moc jsem mu při vystupování děkovala. "Bože holky! Chápete to?Tvg to je fakt jako kdybychom skoro potkali US5!" dívali se na mě jako kdybych se zbláznila.V ulici byl večer lampy svítili a lidé byli v domcích nebo na terasách na druhé straně takže mě nikdo neviděl jak tu jako šílenec tancuju s batohem. "Míšo!" ozvalo se najednou a z domu vykoukla hlava její mamky. "Ahoj zajtra!" my s Maruškou jí zamávaly a vydaly se k našim domům.Maruška bydlela uprostřed a z jejich zahrady bylo slyšet šťastné štěkání."To jsou holky.Už mě vítají." "To moc dobře znám.Rita a Karin jsou to samé." Maruška mi zamávala a já se vydala domů. Jen co jsem otevřela branku povalili mě ty dvě magorky na zem a uštědřili mi asi tisíc slintavých pus.Na terase nikdo nebyl a doma se nesvítilo."To je divné." Dveře do domu byly otevřené a já se bála co se mohlo stát.Vběhla jsem dovnitř a pak po mě někdo šáhnul.Chytil mě kolem pasu a zacpal mi pusu abych nekřičela.Já mu vrazila loket do mezinoží a postavila se čelem.Najednou se rozsvítilo světlo a tam stál.... Taťka."Já mu říkala že je to pitomej nápad ale on ne." Mamka sešla ze schodů a doslova se smála až brečela."Překvapení." pronesl taťka přidušeně a držel si ruce na místě kam jsme mu dala zásah. "Moc se omlouvám já jsem nechtěla." Taťka mávl rukou a já mu donesla led.Jen co jsem mu ho podala ovšem jsem chytla přímý zásah za krk."ÁÁÁ!" mamka se z toho lekla jak já zakřičela a snažila se to dostat pryč z pod trička.Tatínek se mi tlemil ovšem mě to vtipné nepřišlo.Jakmile byl pytlík s ledem venku dostal zása taťka do obličeje.Mamka pořád brečela smíchy a tatínek se asi rozhodl že jí to vrátí.Pleskl já to přímo do břicha.To muselo být též hrozné.Jenomže maminka měla tu výhodu že byla u ledničky."Ne...ne Moniko ..to neuděláš" začal pomalu tatínek a utíkal se schovat za stůl.Mamka byla ale rychlejší a tak dostal hned tři zásahy.Já vzala též jeden ze země a hodila ho po mamce.Z kuchyně jsme se nějak záhadně dostali na zahradu a házeli po sobě nejméně hodinu."Sakra co se tu děje!Je půl jedenáctý v noci!" ozval se hlas na druhé straně zahrady.Holky hned zpustili svůj štěkot a hnaly se k plotu.Z poza něj vykoukl starý soused.my dál ale házeli s ledem po sobě.Co myslíte že se taťkovi povedlo?V mometně kdy byl plot se sousedem blízko za mnou jsem se zkrčila abych nedostala zásah a soused měl led na obličeji.Taťka se potichu tlemil a šel to vydýchat za terasu. mamka se slušně omluvila a on se svýma kecama kráčel k baráku. "Tohle ohlásím.to je fyzické napadení osoby!" Mamka protočila panenky a my uklízeli rozsypaný led."Škoda že s domem si nejdou vybrat i sousedi."řekla jsem a držela lopatku."bylo by to krásné." odkývla mi mamka.Potom jsem jim popřála dobrou noc a usnula celkem brzo.

"Ma ma ma ma ma mari como estás my sweet se..." típnula jsem naštvaně budík.Jen co mi připoměl že nejsem s Chrisem ani US5 a jejich vtipnými komentáři mi bylo smutno."Á,bože.Proč nemůžu bydlet hned vedle nich?" samozřejmě i s Jiskrou,Reine, celou stájí Maruškou a Míšou a jejich rodinami.Bum!Na zahradě se ozvalo lehké zadunění a já otevřela okno.Dole se válela Míša pod její nohou byl pytlík s rozátým ledem."A čo toto má byť?To som dorazila na Antarktidu?" pravila a zvedla opatrně dvěma prsty pytlík.Já se řáchala z okna."To nie je vtipné." a hodila pytlík do popelnice.Fenky jí nadšeně přivítali a ona každé hodila piškotu. "To víš no jsem včera hráli ledovou válku.Hned jsem dole!" zakřičela jsem a Míša nechápavě prohlížela zahradu."Já tu žiadny laď nevidím." brumlala si Míša."Kampak?" spustil na mě taťka a nechtěl me pustit do ledničky.Já nervózně s úsměvem stepovala před ním ve snaze dostat se tam."Tati do stájí. Stráášně pospíchám." On se v klidu otočil a štrachal tam že mu koukal jen zadek.Já se ďábelsky zasmála a štípla ho do zadku. Ten tak vyletěl až si dal o jednu s přihrádek.Já byla mrtvá smíchy a doslova mě slyšela celá ulice."Hele ty smrádě jedno." začal a pohrozil mi rukou.Potom mě ale pohladil připlácl na hruď a nechal vybrat si v ledničce.Mamka mi rychle podala chleba já na něj plácla salám a z mísy si vzala dvě jablka."Jen ohryzky!" zavolala mamka a já rychle dolétla do sklepa nasadila si kecky popadla batoh s pamlsky pro koně a novými pomůckami na Jiskru a letěla za Míšou.Ta se tlemila stejně jako já."Čo bol ten vojnový pokrik?" ptala se mě se smíchem."jedeme na kole?" podivila jsem se protože Míša ho z poza rohu vytáhla."Ou prepáč.To som ti nepovedala." Já se zasmála a hned si pro něj skočila.Potom jsem jí o tom válečném pokřiku vše řekla.Přijeli jsme před stáj a pomohli s raním krmením.Štěpánka se na nás pořád usmívala."Kde máte Marušku?" ptal se a vyvedla Gorbyho z boxu.Ten jako vždy zaržál.Tohle zajímalo i mě.Míša je prostě nejlepší informátor co znám."Nemohla.Ide s rodičmi na výstavu koní v Lysé." "Aha.Dobře vezměte prosím Carmen a BlackJacka se mnou." Já se ujala Carmen která byla dnes poněkud nervózní ale nechala si nasadit ohlávku v pohodě.Jiskra nenávistně hodila pohledem a kopla do dřeva boxu když jsme procházeli."Jiskra!" okřikla jí Míša dřív než já."Nechápu co si ty dvě udělali." Ve výběhu radostně pobíhali jako blázni a my se vrátili pro zbylé koně.Jiskra,Reine a dnes Moony zůstali zase v boxu."Půjdeš jezdit s Moonem Štěpi?" zvědavost mi nedá.=) "Jo..Marcus přijede za chvilku s balíky slámy a potom mi poradí vychytávky a tak." přitom rozházela slámu u Reine která ji ochotně ustoupila. Já pohladila Jiskru a zbytek slámy ji nastlala do vaničky a maličko posypala hobliny.Bylo to přímo skvělé.Já se Štěpánky trochu bála zeptat jestli bychom s Míšou se nemohli přidat ale ona to nějak poznala asi podle záře očí =D."Přidáte se k nám?" zeptala se jako by nic a Míša málem upustila vidle."Můžeme?" vyhrkla jsem nadšením a div neproskočila stájí."No určitě.Marcus vám může dát nějaké tipy.Mě už jich stihl včera večer udělit..." já s Míšou brebentila celou dobu při stájových pracích a trenérka se nám smála.Popravdě řečeno já se jí moc nedivila. S Míšou jsme byli k nezastavení.A když byl konečně čas měla jsem trochu nervy."Co když spadnu?" zeptala jsem se Míši a nasadila si helmu."No čo,tak si zase nasedneš." já nechápu jak může být tak klidná."No ale co když se znemožním?" pomohla mi vyčistit chapsy a potom šla pro Reinino vybavení.Já se za ní přidala. "Anet prepáč ale si dobrý jazdec.Neviem prečo sa nervuješ.Já to beriem ako normálnu hodinu so Štěpánkou." "Na tom něco bude." Hned jsme se zasmáli a nastrojili koně.Přidali jsme jim i bandáže a mohlo se vyrazit.Štěpánka s Moonem už trénovala a ze země na ně dohlížel Marcus."Ahoj děvčata!Jdete se přiučit?" zamával na nás a usmál se."Jasně!Moc se těšíme." "Dotáhněte si podbřišníky a začněte na volnější otěži." jeho velitelský ale přesto přátelský hlas byl podobný naší trenérce.Já hned co jsem nasedla si podbřišník dotáhla.Znám Jiskru.Specialistku na nafukování=).Ze začátku co jsem jí poznávala to bylo pořád koupání v prachu i se sedlem.Ale teď už se mi to skoro nestávalo.Míša s Reine neměla problém.Ta byla jemná citlivá ale na vyjížďkách prý hodně praštěná klisna.Hned po opracování nás Marcus pěkně prohnal.Naučil nás koně mít lépe na přilnutím a dokonce něco i z vyšší drezury!Při zkoušení piruety mi ale Jiskra nechtěla jít.Neustále se snažila nacválat pryč a mrskala přitom ocasem."Já nevím co dělám špatně." zoufale jsem se na Marcuse podívala.Míša a Štěpánka už krokovali protože jejich koně s tím problém neměli.Jak by taky ne že když je to andalusan a moon drezurní maniak.=) ti to mají v krvi.Ale Jiskra má v krvi paličatost a to velikou."Mohl bych jí zkusit?" zeptal se mě nenuceně a já div z ní neslítla."U-určitě." roztřepaně jsem slezla dolů a podala mu svou přilbu.Mohl jí odmítnout ale vzal si jí a nastavil na svou velikost.Já přímo roztávala.Hodlá jet na Jiskře! nejlepší z nejlepších!"Jen si dej pozor.Cizí moc nemusí občas to zkusí a věř že v tu chvíli by mohla dělat rodeového koně." usmál se na mě upravil si třmeny a převzal si jí."Neboj dám pozor." Bleskově se na ní vyšvihl.Zastříhala ušima.Klidně na ní mluvil a ona se podívala co za dlouhé nohy to je.Celou dobu na ní tiše mluvil a ikdyž anglicky uklidnil jí.V klidu a beze spěchu se s ním rozešel.Postupně si jí tak opracoval a mě div huba neupadla z pantů a nestala se z ní síťka na mouchy.Jiskra ukázkově balila hlavu a natahovala své černé nožky v prodlouženém klusu.Pěnila až na její černé srsti byli tuny bílého.Tohle mi sce taky dokázala udělat ale ne v takové míře."A teď se pozorně dívej." Vyjel z rohu a naznačil piruetu.Klisna mu ji bez nejmenších problémů přímo ukázkově jako v televizi ti nejlepší koně provedla.Ještě jí chvíli vyklusal a potom přijel ke mě."Úžasná klisna.Máš opravdu talentovanou mladou šampionku.Měla bys toho využít." "Závodíme v militarech když jsou poblíž ale do vyšších tříd jsem to nezkoušela.Teď vidím že to byla chyba." souhlasně mi to odkývl a my se vydali v dobré náladě ke stájím.Na Jiskru mi pronesl několik pochval a já myslela že se zblázním.Míše též pochváli Reine ale řekl jí škoda že spolu nejste déle abych vás viděl spolupracovat jako jeden.Na Štěpánku a Moona dal největší pochvalu.Bavili se tak dobře že si ani nevšimli když jsme se s Míšou nenápadně ztratili."Wau!Bolo to naprosto skvelé!" pronesla nadšeně a já musela souhlasit."Ano to bylo.Nedáme koně do výběhu?" "Jasné idem." já Jiskra dala jedno z jablk a odvedla do výběhu.s Reine.Klisny si na sebe zvykly za což jsem ráda.Reine byla takový ten podvolný typ a tak Jiskra měla autoritu plně pod kontrolou.Celé dopoledne rychle ubyhlo a my se dobře bavili.Petra a Zuzana se ukázali až odpoledne a když viděli kdo odjíždí ze statku myslela že puknou závistí.Míša jim pobaveně vyprávěla o skvělé jezdecké hodině s Marcusem Fuchem.Oba zlostně vytáhli koně z boxů.Petra dnes měla Savana nádherného stříbrného valacha mustanga s černými podkolenkami a černou hřívou.Majitel stáje ho dostal když byl v Americe a sponzoroval tam nějaké obchody ohledně koní.Líbil se mu a měli ho poslat na jatka.Savan byl původně hřebec a opravdu celkem divoký ale vykastrovali ho a pan Horák si zaplatil výcvik u německého trenéra s přirozenou komunikací.Savan byl pod sedlem opravdu zlatý ale jednu slabinu měl,nesměli jste ho do ničeho násilím nutit. U Petry celkem problém.Zuzana vedla zase Carmen.Míša se přímo řáchala a já se vydala zase domů.Miška chtěla zůstat ale mě přepadla špatná nálada.Myslela jsem na něj.Domů se mi taky nechtělo.Šla jsem pomalu pěšky a kolo táhla vedle sebe.Najednou mi začal zvonit telefon."Chris!!!" zakřičela jsem až se ptáci na stromě vyplašili a ulétli pryč."Ahoj Chris!" nadšením jsem skoro nedýchala."Ahoj zlatíčko.Jak se máš?Moc mi chybíš." začal a já to cítila stejně."Mám se fajn.Ale chybíš mi." Sedla jsem si na pařez u kterého mě tatínek spovídal ohledně Chrise =)."Anet přemýšlel jsem o našem vztahu." začal vážně a já se zamračila. Ne prosím hlavně ať se se mnou nerozejde!"Víš asi by bylo nejlepší kdybychom náš vztah..." tak a dost."Chceš ho ukončit?" v krku mi úplně vyschlo."NE!To ne.Jen chci říct že by bylo nejlepší náš vztah v Kolíně zveřejnit a představit tě mým rodičům." tak tohle mě slušně položilo v dobrém samozřejmě. "Co.. cože?" "Snad sis nemyslela že bych se tě vzdal?" já se opravdu zastyděla."No já..." vypadalo to jako kdyby tam něco spadlo."Je tam všechno v pořádku?" zeptala jsme se pro jistotu."Jasně.To je Izzy.Občas by se měl dívat na cestu." já se zasmála. "Souhlasíš tedy se vším?" byla jsem nesvá ale už jsem se rozhodla."Ano souhlasím." Chris měl opravdu radost a křičel mi i do telefonu s Richiem."Nemůžu uvěřit že ještě třináct dní." "Já taky." Chvilku bylo ticho."Ou.Anet musím jít.Máme zkoušku." "Jasně tak běž.Miluju tě Ahoj." "Já tebe taky ahoj." Na druhé straně bylo ticho.Já měla šok.Chce uveřejnit náš vztah a chce abych poznala jeho rodiče.Bože!Nevím jestli se mám usmívat nebo brečet.Za prvé publicitu nesnáším.Za druhé co když mě nebudo mít jeho rodiče rádi?To je zase situace.Nakonec jsem se rozjela přemýšlet domů.