Nezajímavá 2.díl
„Máš všechno?“ ptá se starostlivě mamka a urovnává mi černé tričko s výstřihem do V.Já se rozhlížím po ruchu Ruzyňského letiště s batohem přehozeným přes rameno.Po chvíli ho ale sundám protože je celkem těžký.Mamka mi starostlivě pokládá otázky jestli má mobil peněženku a tak dále.Za chvíli už vidím hej, jako trenérce to sluší!Má na sobě bílé tričko s výstřihem též do V a blonďaté rozpuštěné vlasy.k tomu světle modré rifle a tenisky. Je dost podobná mému stylu,jsem ráda.„Ahoj.Dobrý Moniko.Tak jsi připravená letět letadlem?“ ptá se zvědavě a s úsměvem. „Dobrý Štěpánko.Dejte na ní pozor a nebojte se jí okřiknout.“ Pak se na mě mamka podívala jako na tu největší divošku pod sluncem a dloubla mě do žeber.Já jí naposledy objala a potom už jsme s trenérkou šli k našemu letadlu.Jakmile jsme si sedli já dostala celkem paniku.Co když se zřítíme?Co když přežiju jen já?Pak mě ale hlas v hlavě uklidnil a tak jsem jen koukala ven z okénka.Já vždy musím sedět u okénka.Nevím proč tomu tak mám ale jakmile sedím do uličky je mi špatně.Štěpce tohle bylo nějak jedno a tak ochotně souhlasila.„K těm závodům jsem zapomněla dodat že se konají v Greenwich parku kde postaví provizorní halu a stáje.Bude to takové krásné rodinné zázemí protože park je velký a koně tam budou mít klid a přírodu.“Po chvíli povídání nás přerušila letuška a vše nám začala vysvětlovat.Po nastartování hej jako měla jsem strach a moje srdce bylo tak že mi málem vyskočila ven z hrudníku.Ale jakmile jsme byli na obloze už mi bylo fajn a ani mi nevadilo dívat se dolů.Vše bylo spíš jako malá čmouha a tak malinké.Po chvíli mi došlo že na tom vlastně nic není.Nakonec jsem se rozhodla že si poslechnu US5 a zase mě doběhl spánek.
******************************
„Anet.Vstávej.Londýn na nás čeká.“Klepala se mnou trenérka.Pak se na mě usmály její krásné modré oči a tvář.Já hned vyskočila a všimla si že většina lidí se pomalu začíná odebírat k východu.Štěpka mi podala tašku a přidaly jsme se k davu táhnoucím se do budov letiště.Přistáli jsme na letišti Letiště London City, Festoon Way, East Ham,a prošli parádně velkou budovou.vážně si připadáte jako v mraveništi.Tolik lidí je všude kolem a každý se pohybuje tam a nebo zpátky nebo jen tak čeká a postává.Prošli jsme bezpečnostní kontrolou a vydali se ven čekat na taxík.Byla tu celkem fronta ale Štěpka celkem rychle a mile vyloudila na jednom postarším pánovi odvoz.Usmál se na nás a za chvíli už nás černý taxík vezl k hotelu.Cesta oběhla poměrně rychle.Vystoupili jsme před obrovskou a možná trošku divně krychlově tvarovanou budovou.Měla okrovou barvu a parádně velké otáčecí dveře. Obě jako šílenkyně jsme dvakrát proběhli tam a zpátky a kolem dokola.Poté nás nadšení trochu přešlo a tak bylo na čase jít na recepci.Teda řeknu vám.To byla nádhera.A ten velký nápis za milou recepční. Cygnet House.Hej jako zlatým písmem psané to vypadalo.Štěpánka předložila lístky které vyhrála a hned se nás ujal poslíček.přivezl si sebou takovou tu věc na odkládání batohů a zavazadel a ochotně s námi jel výtahem až nahoru.Celkem vysoko pomyslím si v duchu a vylézám ven.Přímo parádní chodba.Má červení klikaté čáry na zemi. Bílá a černá stěna v kombinaci s tím je vážně dokonalá.Zastavili jsme u sedmičky!!! Jupí! Zbožňuju číslo sedm.každá dostala svou kartu,trenérka mu dala dýško a on nám dal kufry do předsíně a zmizel.hej tak ten pokoj neměl chybu!Obrovský pokoj.Hned u dveří asi dva metry byly dřevené schody a snižovaly podlahu do obýváku a kuchyně s ním propojené.Po vyvýšené podleze doprava vedla delší chodba kde byla koupelna a vzadu byl další pokoj který jsem si hned zabrala.Přímo naproti mně stály velké skleněné balkónové dveře s obloukovou klenbou.Lemovaly jí krásné,dlouhé,světle zelené závěsy.Vlezla jsem do pokoje kde byla manželská postel s nočními stolky po obou stranách a krásným bílo-modrým povlečením. Střešní okno vypadalo vážně zajímavě.naproti dveřím byl stůl na psaní ve starším zdobení. Okno bylo zahaleno bílou záclonou přes kterou krásně procházeli paprsky.Skříň naproti posteli byla zabudována do zdi a já si hned vybalila protože hledat něco po taškách a mít celou dobu zabaleno není můj styl.Skicák s papírem a notebook dávám na stůl protože tu není nikdo kdo by čmuchal a díval se na moje soukromé věci.Tak a jdu se podívat co Štěpka. Celý pokoj je prostě úplně dokonalý a veliký.obývací pokoj byl propojený s kuchyní a oddělen jen schody které se znovu zvedaly nahoru.byl to zajímavý způsob jak oddělit pokoj ale velmi se mi to líbilo.Štěpánka měla pokoj vzadu za obývákem s krásným červeným povlečením a podobnou obloukovou klenbou akorát závěsy byly taktéž červené aby ladily s pokojem.Měl i dveře a tuším ty trenérka zavírat nebude. „Také máš už vybaleno?“ptala se nadšeně a skočila na velký prostorný gauč s látkovým bílým povlakem.Křesla ladila do podobné barvy a velká černá plazmová televize s pěkným konferenčním stolkem dobře ladila.Já se musela smát.Div se nepřerazím o schody ale letím k balkónu.S radostí otvírám dveře a kupodivu se ke mně hrne čerstvý vzduch vůní stromů.Můj pohled směřoval na město a já se kochala Greenwichským parkem.Krásná zeleň sahala poměrně daleko ale dáli byla přes řeku vidět Greenwich arénu.Zapadající sluníčko propůjčilo tomu všemu nádherný lesk.Odpolední špička je slaběji slyšet troubením klaksonů aut.Celá okouzlená stojím u světle dřevěného zábradlí.„Je to nádherný výhled že?Počkej až ho uvidíš večer.To je město překrásně osvětlené“ozve se po pravé straně anglicky mluvící hlas s americkým přízvukem.Na protějším balkóně sedí dva opravdu krásní kluci a dívají se na mě.Ten černovlasý který na mě promluvil měl na sobě kostkovanou košili a černé kožené kalhoty.mohlo mu být asi kolem třiceti.Druhý byl asi dvacetiletý blonďák. Jeho modro-zelené oči a překrásný úsměv mě stále hypnotizovali.Na sobě měl bílé tílko s vojenskou plackou na krku a modré rifle.Jeho pohled mě trochu uvedl do rozpaků ale snažila jsem se a přátelsky se usmála a kývla. „Děkuji za tip.Určitě se večer přijdu podívat.Né každý den může člověk vidět něco tak krásného.“No jasně já a romantika. Vím až moc dobře že žádnou jsem nikdy nezažila ale moc bych si přála.Kluci se na mě ještě chvíli dívali a tak honem pryč.Naposledy můj pohled zamířil k nim.Stále mě sledovali ale ten blonďák tak zvláštním a přesto nádherným pohledem až mi naskočila husí kůže.Toho už jsem určitě někde viděla,pomyslím si v duchu a jdu za trenérkou.V průběhu několika hodin jsme si obě popovídali a pospali.Já poté dostala chuť si jít zaběhat do parku a Štěpka se rozhodla pro večeři.“Jé že mi něco vezmeš?Třeba mi vezmi tousty moc tě prosím.“ Prosebně třu rukama o sebe a hledím na ní.„Jasně moc ráda.“Vstala z postele urovnala si mikinu a odešla na večeři.měla na sobě zase moc hezké oblečení.Já si vzala na sebe tří čtvrťáky takové pěkné tmavě zelené s provázky a žluté na bocích schválně shrnuté tričko.Moje hnědé vlasy nechávám rozpuštěné protože při běhu mám radši když mi vlají a neplandají o záda. Nadšená jsem vyběhla s kartou a mobilem z hotelu.o kousek dál byl úchvatný Greenwich parku a já se dala do běhu.Musím uznat že je opravdu velikánský a tak raději běžím menší okruh u starých listnatých dubů dlouhý maximálně pět kilometrů.Celou dobu přemýšlím o těch dvou klucích co se mnou klábosili na balkóně. „No ty kráso!US5!“hned jsem se zabrzdila na lesní cestě a zaraženě civěla na kůru stromu.A mě byli tak povědomí!Proč ti to nedošlo?Ale prosím tě co by tu dělali?Určitě se pletu.Jak jinak já že?A tak se zase v poklidu dávám do běhu.Celá zpocená ale v úžasné náladě se vracím v běhu do hotelu.Na pokoj to beru po schodech a že jsem si teda řádně zaběhala.Trochu navztekaně u dveří jdu do pokoje protože ta karta mě je nechtěla otevřít. „No konečně.Toutíky ti tu chladnou a já tu hořím nedočkavostí povědět ti žhavé informce.“ při slovíčku žhavé udělala Štěpka uvozovky.Já rychle usedla vedle ní na gauč a začala baštit tousty které ležely na konferenčním stolku.hej taková mňamka!Čokoládové s banánem uvnitř. „Takže dole u večeře jsem potkala strašně fajn kluky.Jsou to nějací američani ale opravdu moc milí a skvěle jsme si popovídali.A hlavně se mi jeden z nich nehorázně líbí.je mu asi kolem třiceti,krásný černovlasý.“a dál se rozplývala.Já jí to moc přeji a měla jsem radost za trenérku.Radostí mě objala a já jí také.„No vidíš a pak že si nedokážeš najít chlapa.“ Spouštím vesele a tancuji po pokoji.Jakmile jsem snědla tousty tak mě napadlo se jí osprchovat.Jak jinak si musím ve sprše zpívat a tak jsem si notovala Mariu.Já teda moc zpívat neumím ale snažím se a občas i půl hodinky trénuju akordy abych se trochu vyrovnala zpěvačkám nebo zpěvákům v písničce.Ale na US5 teda rozhodně nikdy mít nebudu.S mp3 a sluchátky tancuju po pokoji jako šílená trenérka ze mě má srandu ale já to beru s úsměvem. Před ní se nemám proč stydět a ona taky ne.Zatímco se dívá na nějakou komedii já s nadšením vyběhla ven na balkón a tancovala svou taneční choreografii. „Ma ma ma ma ma Mari comó estás my sweet senorita!“ jenže jakmile jsem chtěla zpívat dál už to nešlo. Na protějším balkóně kam mi zkouzl můj pohled,seděla pětice kluků. Očividně hráli karty do doby než jsem tam vtrhla já a začala zpívat,protože jejich pohledy vážně stály za to.Upřeně mě pozorovali což mi opravdu pomohlo.Ve zmatku utéct se mi začala motat hlava,třást tělo a já zakopla o vlastní nohu.Třesk!Přistála jsem na zemi těsně vedle dvou malých zakrslých palem v květináčích.Chvíli bylo opravdu velké ticho až bylo slyšet jen šumění stromů a dopravu.Já se ale najednou začala strašně smát až palma na které skončila má noha začala šíleně třást.Kluci se tam řáchali až padaly karty z rukou a vážně skoro všichni brečeli i se mnou smíchy.Poté ke mně jeden z nich přeskočil přes zábradlí. „Rytíř v zářivé zbroji se vám ochotně nabízí.“ Natáhl ke mně ruku a já se postavila na nohy.Hej! Tak tohle byl šok.Zvedl mě ze země Izzy z US5! „Já..dě..dě..děkuju.“ koktám jako blázen a dívám se na všechny. „Nemáš zač.Já jsem Izzy ale to ti podle mého názoru už došlo protože koukáš jak vyvalená myš.“ A přátelsky mrkl.PROBER SE!PROBER SE! „Já.. Ahoj já jsem Aneta.Moc díky že jsi mi pomohl na nohy asi bych tam jinak zůstala ještě dlouhou dobu.“a usmívám se taky.Uložila jsem si mp3 do kapsy a chtěla už raději zmizet.Já vím že jiné fanynky by se hned daly do řeči ale já tohle nedokážu a tak raději tiše mizím. „To nebudeš chtít ani náš podpis?“ zeptal se z ničeho nic Richie. „No já radši nebudu otravovat jistě toho máte hodně na práci a…“ já vím byla to blbost to říct ale nevím jestli bych to dýchala. Richie mě ale rychle zabrzdil. „Nikoho přece neotravuješ.Tak tam jen tak nestůj a pojď i přisednout a pozdravit se i s námi.Přece nenecháme Izzyho aby byl VIP jen on ne?“ a usmál se tím jeho sladkým a úsměvem.kluci mu pak hned rychle odkývali a tak mi nezbylo než přeskočit přes zábradlí o které jsem mimochodem zase parádně zakopla ale ustála to. „my už se známe z dneška ale jsem Jay.“podal mi pravou ruku protože v levé držel karty. „Ahoj já Aneta.“pak se představil Mikel,Richie a Chris.To odpoledne byl on kdo mě tak sledoval.Jakmile jsem ho chytla za ruku cítila jsemtakové zvláštní ale příjemné napětí. Honem jsem radši pustila protože on ho určitě necítil a sedla si mezi Chrise a Richieho, který trval na tom že by se mi mohlo ještě něco stát.Srdce mi bušilo jako o závod sedět u Chrise ale ono i u Richieho.Odhodlaná ho plácnout jsem natáhla ruku a začali jsme se jen tak přátelsky lehtat.přidal se i Chris což se asi Izzymu nelíbilo protože potáhl Jaye za ruku, ukazoval prstem a křičel „Domácí násilí!“. Všichni se dali znovu do smíchu. „Odkud vlastně jsi?Máš totiž docela dobrou angličtinu.“nahodil Chris ajá se dala do povídání. „No jsem z České republiky a angličtinu se učím už od pěti let.Celkem mě baví ale radši mám španělštinu.“Všichni asi chvilku přemýšleli kde je čr ale po chvilce jim to došlo. Chris mi pokládal otázky ohledně španělštiny a já mu na ně se zájmem odpovídala.Richie se mě pak ptal co mám ráda za zvířata a jestli nějaké mám. „Jasně.Mám dvě fenky,jednu německého ovčáka a jednu dalmatinku.Pak mám taky svoji vlastní klisnu.“ „Pííííísk“ obdivně hvízdl Jay a Mikel se mezitím omluvil že mu není dobře.Popřál nám dobrou noc a pak zmizel v jejich pokoji kde měli totální tmu. „A jak to stíháš?“ ptal se Jay. „No není to jednoduché.Většinou stávám před školou v půl šesté.Dojdu si zaběhat se psy,pak se nasnídám vezmu školní věci a jedu ke stájím.Tam nakrmím klisnu a jedu do školy.No a odpoledne zase jedu do stájí. Potom domů,dojdu se psy napíšu úkoly pokecám si s rodičema a padnu mrtvá do postele.“a dávám kartu. „Máš docela rušný život.To je jako u nás.taky se nezastavíme.“řekl Chris a dal další kartu. „a jak tu budeš dlouho?“ ptal se se zájmem a i všichni se podívali. „No v greenwich parku se konají parkurové závody a já s trenérkou jsme se rozhodli sem jet. Ona totiž vyhrála lístky do tohohle luxusního hotelu.ty závody budou do soboty a v neděli zase pojedeme.“ Jay se díval tak nějak zvláštně. „Myslíš takovou tu blondýnku s dlouhými vlasy jménem Štěpka?“já nepřestávám vycházet z údivu.Tak tohle byli ti kluci a trenérce se líbí Jay! „Jasně to je ona!“Chvíli jsme hráli karty ale pak nás Izzy s Jayem opustili. Opření o zábradlí jsme si povídali a kochali se výhledem na město.Kluci po sobě házeli zvláštní pohledy. „hej vy dva co to má znamenat?“a přátelsky je plácám po rukách. „Nic!Hej richie ty snad o něčem víš?“ a nevinně oba koukají. „No my budeme muset jít spát.Zítra máme focení do dvou časopisů.Ale určitě se ještě musíme potkat.“ „Jasně to musíme.“ A usmívám se na oba. Oni se rozloučili usměvy a přáním Dobrou noc a já mezitím přelezla balkón.Dveře byly zavřené asi je Štěpka přibouchla.Zaberu a nic.Znovu a nic.Kruci!No takže spaní pod hvězdami, usuzuji a sedám si k zábradlí.Dolů je to celkem výška. Nechtěla bych spadnout.Na obloze jsou docela krásné hvězdy.Já si stále něco melu než usnu a teď tomu bylo stejně.Těsně předtím než jsem usnula mi přišlo jako by mě někdo odnesl ale to se mi nejspíš zdálo a já upadla do říše spánku se svým milovaným Chrisem.