Nezajímavá 3.díl
V půl šesté ráno mi někdo něžně poklepal na rameno.Já se mrzutě ohnala.„Štěpi ještě chvilku prosím.“A házím polštářek někam do prostoru. „Byla to krásná slova ale já ti bohužel nerozuměl.“Cože?!Rychle a prudce se posadím.Vedle mě sedí oblečený Chris a s úsměvem ve tváři mě pozoruje.„Co tu.. dělám?“ptám se ho trošku hodně zmateně. „Dobré ráno.Řekněme že včera nemohl Richie spát a tak šel na balkón no a jak tě viděl došlu mu že ti nejspíš ta tvá kamarádka omylem zamkla.Odnesl jsem tě dovnitř a Richie nám uvolnil tuhle postel.“ Já si strčila neposedný pramen vlasů za ucho a nesměle se omlouvala.On se usmál a pronesl: „Za nic se neomlouvej.Já sám jsem navrhl aby si tu mohla přespat.“ Já se na něj dívala asi jako na ufo ale pak jen kývla hlavou.Jejich pokoj byl opravdu obří.Byl nejméně pro osm a více lidí. Podal mi ruku aby mi pomohl vstát a ukázal mi kde je koupelna.Koupelna byla té naší velmi podobná.Já si jen opláchla obličej vodou a rozhrábla si vlasy něčím kartáčem. Viděla jsem jak se na mě dívá a srdce mi hluboce bilo až v krku.Byl tak krásný.Kostkovaná košile s černými riflemi a pásek US5 byl na prosto dokonalý.Jeho modro-zelené oči sledovali každý můj pohyb jako by nechtěl aby mu ze mě něco uniklo.Já vrátila ručník na své místo a musela jsem si lehce rýpnout. „Na co se tak díváš?Normální člověk takhle po ránu vypadá.“ Chris se zasmál.Lehce pohodil hlavou a opřel si ruku o rám dveří aby mě nepustil z koupelny. „Provokace?“ řekl lišácky,“Přejdou!“Chytil mě kolem pasu a začal lehtat.To ale neměl dělat. Já hned začala lechtat i jeho a tak jsme oba brečeli smíchy.Za chvilku vylezli Richie a Izzy a jen na nás udiveně hleděli.Já měla ještě větší záchvaty protože vidět je v polospánku s polštáři v ruce a přitom házet na druhou stranu kde vůbec nejsme to vážně nejde vydržet v klidu.„Moc se omlouvám kluci.Já už radši půjdu.“U dveří mě ale zastavil Chris.„Anet.. počkej.Chtěl jsem se zeptat jestli by nevadilo kdybych šel s tebou.Víš kluci si asi ještě chvíli pospí.Napíšu vzkaz a pak bych šel s vámi jestli by to šlo.“Tahle odpověď mě dost zaskočila. „Jasně tak fajn.Budu moc rád a trenérka nic proti mít taky nebude.“říkám a strkám si vlasy za ucho.To dělám vždy když jsem nervózní.Rychle jsme s rozloučili a já už mířila za Štěpánkou.Snad mě nezabije.Jen co dopadl můj prst na dveře Štěpka se starostlivým výrazem otevřela dveře. „Anet!Tolik jsem se bála kde jsi!“ a hned mě objala. Pak mě zasypala řadou otázek při oblékání a jen se nestačila divit.Pověděla mi o Jayovi jak se jí líbí.Z toho mám vážně radost.:) Před výtahem už čekal Chris a opíral se o stěnu. Zamyšleně hleděl pro mě neznámou rostlinu.„Ahoj.. Chrisi?“usmála se Štěpa a překvapivě s velkým úsměvem hleděla na mě.Po vyprávění ve výtahu na diskuzi jestli s námi může jít jsme vyrazili do Greenwich parku.Hotové bludiště.Chris byl velmi pohotový a zeptal se na cestu. Čím jsme byli blíž tak jsme potkávali i pár koní.Někteří byli i hanoveráci a mé srdce poskočilo radostí.On sice moc nechápal proč kolem nich tolik povykuji ale když jsem mu to vysvětlila neměl námitky.Štěpánka nás zavedla za její kamarádkou Jane.Měla dlouhé blonďaté vlasy spletené do copu,stejně jako trenérka, kulaté brýličky a malinkou postavu. Avšak milá a hodná osůbka co se ke koním chová mile a vlídně.Všude nás provedla a poté už každá pilně pracovala.Já dostala na starost jejího hřebce Meteora.Nádherný grošovaný koník s milou povahou.Spíš to byl takový napůl valach.Zatímco jsem vyklízela já a Chris jsme vedli skvělou konverzaci. „Počkej chvilku jen vyvezu kolečko.“mluvím přes rameno a tlačím kolečko.Celkem dobře mi to vyšlo.Jenže jakmile nakráčím do stáje a chci něco pronést, zmrzne mi úsměv na rtech.Tři holky v krásných a drahých jezdeckých věcech obklopují Chrise, chtějí od něho autogram a snaží se s ním flirtovat.On jim podepsal nějaké papírky a dal se s nimi do řeči.Pocítila jsem obrovský osten žárlivosti.Ale co zase blbnu?Ježiši prober se už!On o tebe nemá zájem tak to pochop!Zní mi v hlavě hlas.Já radši jdu rychle čistit Meteoraabych přišla na jiné myšlenky a přestala zase snít o nemožném.On mi přátelsky šťouchá do ramene a já mu dávám kousek jablka.Je tak hodný. Nasedlaného a naužděného jsem ho měla hned.Chrániče mu hezky ladily s černou dečkou a krásné nové ale lehounké sedlo bylo snad dělané na míru.napadlo mě že bych se zeptala chrise jeslti nechce jít se mnou ale nemělo by to cenu.Naposledy jsem se ohlédla a uviděla ho v tom hloučku.Díval se na mě prosebným pohledem?Asi se mi to muselo zdát.Meteor vedle mě svižně kráčel.Po kamínkové cestě to krásně křupalo.Za chvilku přišla Jane.Dotáhla mi podbřišník a pomohla mě vyhodit do sedla.U haly ukázala průkazku na krku a já s Meteorkem jsme vjeli dovnitř. Ten obrovský prostor!Hala měla výborný povrch.Nevím jak to sem dostali ale koníkům se v něm muselo jezdit opravdu pohodlně.Jane mi dala instrukce ohledně opracování a já grošáčka hezky rozehřála.Tak pohodlný klus!Páni.Ladně natahoval nožky a hned se mi snažil vyhovět.Ani bych neřekla že je pode mnou hřebec.Choval se slušně a ukázněně ani jednou nevyhodil po žádném jiném koníkovi který v hale také pracoval.Já a Metýsek jsme se dokonale sladili a že už mě zase pozoruje Chris mi došlo až když začali stavět překážky a já znovu krokovala.Stále měl na tváři ten krásný úsměv a dokonce mi i zamával a vztyčil palec vzhůru.To mě zase trochu dostalo do rozpaků ale Meteor zafrkal a já hned znovu pobídla.Za chvilku už byli překážky postavené.Většina jezdců skákalo hned takže brzy jsem tu byla jen já,trenérka a ještě dva další jezdci.Po chvilce už Metýsek uháněl na docela veliký kolmák. Já mu věřila a nechala ho soustředit.Snažila jsem se ho nerušit rukou a cítila jsem jak si odpočítává skoky.Těsně před skokem když už se skoro odrazil se spustil jekot.V tu chvíli to bylo jako ve zpomaleném filmu.Všichni koně v hale poplašeně vystřelili dovnitř.Meteor těsně uhnul a skočil šikmo u sloupku.Já to nečekala a mému pádu nic zabránit nemohlo.Vyhodilo mě to vysoko do vzduchu a já spadla žebry rovnou na břevno.Meteor se toho znovu lekl a já viděla jen jeho kopyta jak cválají k opačné straně haly.Tohle já už ale moc neřešila protože ta bolest která mě ovládla byla nesnesitelná.V levé části žeber mě bolelo jako bych tam měla zabodnutý ostrý nůž.Neustále mi v hlavě probleskovalo ZVEDNI SE!za chvilku přiběhli ustaraný Chris a Štěpánka.“Proboha Anet jsi v pořádku?Ten pád vypadal ošklivě.“ Mluvila na mě trenérka.„Jo jasně.jen mě trochu bolí v levém boku ale ještě jdu jezdit.“Chris se mi stále omlouval,protože kvůli němu ty holky začali ječet.Já to ale chápala.To se může stát každému kdo je takhle slavný.Jane přišla k nám i s Meteorem který vypadala hrozně sklíčeně. „Anet chceš si na něj ještě sednout?A vážně ti nic není?“ „Ne jsem opravdu v pořádku.Jdu na něj.Se zatnutými zuby se mi podařilo vstát a sebejistě vykročit k Meteorovi.Já ho láskyplně pohladila po nose a on lehce zafrkal.Jako by se mi omlouval. Chris i Štěpánka se zase rozešli po svém.Já ale věděla že koutkem oka se na mě stále dívají.Jane mě díky bohu znovu vyhodila protože nohu do třmenu bych nedala.V klusu jsem v boku mě trochu křeče ale když hřebec cválal nebylo to skoro znát.Znovu jsme najížděli na překážku.byl by to krásný pocit ale pokaždé mě chytila obrovská křeč do boku.ještě chvíli jsem pak krokovala a Jane mi poděkovala.Pak ale hned odběhla kvůli svému třetímu koníkovi a já se vydala ke stájím.U nich si mě nikdo nebude všímat a tak můžu opatrně nemotorně sesednout.Jenže bohužel Chris viděl jak seskakuji na lavičku a v křeči na ní dopadám.„Anet proboha co je ti?“ zeptal se,se starostlivýma očima a chytil mě kolem pasu aby mě podepřel.Já ale rychle ucukla,postavila se k sedlu a smotala třmeny.„Vůbec nic.Jen mě trochu bolí bok nic víc.“Nechápu proč najednou má tak chladný hlas.Ale možná jsem jen byla nahněvaná.“Prosím tě moc se ti omlouvám já opravdu nechtěl.Moc mě to mrzí.“Já se hned trošku usmála a poplácala ho po rameni. „To je v pořádku.Nic mi není.“Hned na to jsem se dala do práce.předstírat že mi nic není nebylo úplně jednoduché ale musím uznat že se mi celkem dařilo.Po odvedení Meteora do výběhu jsme s Chrisem vedli debatu o koních.Hřebec vzrušeně pobíhal sem a tam a zdravil se přes plot s ostatními koňmi.Bylo to ajn si jen tak povídat ale najednou mě znovu chytily křeče.Opravdu silně mě bolela hlava a v žebrech se probudila tak nesnesitelná bolest.Bledá jako křída jsem chytila Chrise za mikinu.„Chrisi … já..“a upadala jsem do bezvědomí.On mě chytil do náruče a se Štěpánkou hned volali taxíka.
*****************
„Podle rentgenu má tady na žebru prasklinu a tyhle dvě jsou naražená.Jinak je ale v pořádku.“byla první slova co můj sluch pochytil. Do očí mě udeřila bílá záře a nade mnou svítila zářivka.Byla jsem položená na posteli a dívala se před sebe kde byl vysoký tmavovlasý doktor a vedle něj stála starostlivá Štěpka.„Co se stalo?“ zmateně koukám po pokoji a sedám si.Sice pomalu ale aspoň tak. „Tys nám teda dala!Neboj se budeš v pořádku. Ale budeš si muset na nějakou chvíli odpustit koně i smích.Hlavně odpočívej a nejezdi na koních.“Hned jsem mu to odkývala a chtěla se zasmát jenže mě opravdu zase chytla silná bolest u žeber.Starostlivá Štěpa mě hned objala a vyprávěla mi co vše se stalo.Chris tu byl celou dobu jenže pak musel odejít kvůli focení a nácviku na koncert.Moc se prý omlouval ale nechal mi tu číslo.Trenérka mu zase dala na oplátku to moje.„Doufám že se nezlobíš.“ptala se a pohladila mě po vlasech.„Jasně že ne.Měl chudák výčitky že se mi něco stalo.To chápu.“ Podala mi papírek co vytáhla z kapsy u jezdeckých kalhot. On má moje číslo? Pořád mi to znělo v hlavě.Podle toho by si někdo myslel že jsem schizofrenik ale to není pravda.Náhodou tenhle hlas mi radí v dobrém.Rychle si ukládám číslo do teleonu. „Vrátíme se do hotelu jo?“Štěpka mě pomalu pomáhala na nohy a my se vydaly z nemocnice.V hotelu mi dala Štěpka na balkón křeslo s tunou polštářků. „Anet zmákneš to tu sama?Já půjdu ještě pomoc Jane s koňmi ale jestli chceš abych tu zůstala….“ Hned jsem se musela smát.Štěpka je vážně skvělá.Moje gesto rukou jí umlčelo. „Ne klidně jdi já budu na notebooku.“Po chvíli už bylo slyšet jen tiché klapání klávesnic.Emaily od mamky a taťky jsem vyřídila celkem rychle protože jich bylo jen pár.Pak tu bylo spoustu reklam které já samozřejmě přímo nesnáším.Jeden byl i od mé nejlepší kamarádky Míšy.Už to byla věčnost co jsme se viděli.Já a Míša to byla nerozlučná dvojka.Ona se ale musela odstěhovat do své rodné vlasti zpět na slovensko a přece jen to byla dálka.Její email byl označen jako Novinky a za tím bylo nejméně deset vykřičníků. „No tak to jsem zvědavá co to bude.“A už se vrtím nedočkavě.„Ahojík Anet! Mám pre teba niekoľko bláznivých ale báječných oznámenia! Ale začnem po poriadku.“ Stejně jsem se musela usmát.bylo to sice trochu bolestivé ale uvnitř jsem byla přímo vysmátá.Míša byla zkrátka hodně aktivní.Ale čtu dál.„Vieš ako som ti hovorila že sa mamka a tatko hádajú? Tak teraz už nebudou.Rozvedli sa. Ja viem že je to smutné a nehovorím že mi nebude otecko chýbať ale toľko som si s ním nerozumela. Predsa sme to spolu riešili ako mi zakazoval chodiť k nám do stajní.“Anet věděla že rozvod musel Míšu hodně bolet i když ona má skvělé rodiče co si dokonale rozumí a ve všem dceru podpoří.A se vším se jim může svěřit.„Mamka totiž prišla na to že jej podvádza. Preto sa rozhodla podať žiadosť. Mamčin priateľ je vážne prípad. Taký mladý ucho ako hovoríme XD. Pracuje ako zástupca firmy Backer možno si ju aj videla. No a pretože bol ten dom čo sme v ňom bývali len v prenájme ... mamka ho totiž nechcela predať takže ... SŤAHUJEME SE NASPÄŤ !!!!!!! Hej ja mám takú radosť! Nemohla som uveriť keď mi to mamka povedala! Stále si preto spievam od US5 Come back to me baby a myslím na teba.“
„Cože?!“doslovně řvu údivem.Panebože!Super.Pecka.Bomba.„Jupííííííííííííí!“a zvedám ruce nahoru.Jenže bolest mě zase levou ruku rychle utlačuje dolů ale i tak stále trošku víc křičím radostí. Tancování po pokoji prostě bylo na místě.Celá šílená jsem lítala tam a zpátky klouzala se po podlaze a dělala blbosti.Avšak celou dobu moje levá ruka zůstala u těla jinak bych asi znovu umřela bolestí.Když ze mě tak radost malinko opadla aby šlo číst tak jsem zase rychle zasedla k počítači.„ Prisťahuje sa do štrnástich dní. A možno pre teba budem mať aj prekvapenie ale to si nechám až k vám pretože sa na teba veľmi teším. Tak teraz prejdeme k tobě.Jak sa vlastne máš v Londýne? Čo nejakí pekní chlapci? Né že zradíš US5 to by som ťa musela uškrtiť .. mám totiž LÍSTKY!!! Na ich koncert v Berlíne čo bude za mesiac. Tak mi rýchlo odpíše budem čakať tvoju reakciu. Mám ťa veľmi rada tvoje Míša .. PS: Náš starý plán ako si pokecať s US5 môžeme zase považovať za nový že? XD PS1: Večer ti zavolám!“ Tak tohle bude něco říkám si v duchu.Napíši Mišce US5 to je jasné.O tom jak se na ní moc těším i o tom jak katastrofálně dopadlo moje ježdění.Ahojík Miško!děláš si srandu že jo?!Vieš jako som ráda?Budeme zase spolu!!Já se tak těším!Překvápko?Tak to musím v Londýně někam do obchodů aby som koupila suvenýrky a tobě tiež.Aby som bola nachystaná vieš xDV londýně je to skvelé. Ale hned první den som spadla a mám naražená dvě žebra a na jednom prasklinu.Ale koník za nic nemůže.Kluci?Miško toto mi nikdy neuveríš.Potkala som US5!Vobec neviem čo tu robí ale opravdu tu sú.Len o balkon velde v izbe.hej stále tomu nemožem uverit.Proto som dnes spadla.Pretože dve holky zbadali Chrise zaječeli a já letěla.Miško chápeš to??Já se bavím s US5!Povedať mi toto neikto před pol rokem tak by som mu to neverila ale teraz?No hej neviem čo je větší bomba.Určo ti zoženem podpis a všetko čo si budeš želat.Mám tě moc ráda Anet.PS: vyzerá to že se nám začíná plnit!!! PS1: opovaž se nezavolat!!! XP „Tak a dopis mám hotový.“s miškou vždy píšu napůl slovensky a česky.Celá nadšená zírám na ten výhled na park.Hned bych šla jezdit nebo běhat.Zase mi myšlenky šli ke Chrisovi.Určitě to dnes udělal jen ze zdvořilosti.Bere si to že kvůli němu jsem spadla a má špatné myšlenky. Přece by se nezamiloval do takové průměrné obyčejné holky jako jsem já.Ještě chvíli mi hlavou létaly myšlenky až se vedle v pokoji ozval šramot.Že Izzy bleskově přeskočí zábradlí a vyběhne na mě se čekat nedalo.Taky mu to hned vytmavím.„Izzy zbláznil ses?Co kdybych dostala infarkt?Museli byste mít na krku smrt fanynky!“škádlím ho.„Náhodou.To není pravda.Slyšel jsem že jsi změnila povolání na živý koňský koberec!Takže bychom to svedli na to.“ Dodal sebejistě a ukázala rukou jaký je génius.No a já se nemůžu smát.„Au!Izzy víš jaký to je když se člověk nemůže smát?“On se přátelsky usmál a šťouchl mě do pravých žeber.„Co jste dnes dělali?“ptám se aby nestála řeč jak je to u mě dobrým zvykem. „No měli jsme trénink na koncert.Víš jako tanec a tak.No taky jsme fotili do jednoho časopisu ale s Chrisem nám to trošku déle trvalo.Pořád se nervoval proč mu nevoláš nebo nepíšeš a stále si vyčítá že jsi kvůli němu spadla.Ale ty přece něco vydržíš no ne?“ „Chudák Chris. Kvůli mně si bude dělat starosti.“No dobře v duchu mě to možná i těšilo. „Proč si mu vlastně nezavolala?“ ptal se když mi prohlížel notebook.„Já… mám vybitý telefon.“Děkuju že umím tak přesvědčivě lhát. „Počkej až přijde.To bude starostí.Ještě šli totiž s jayem něco zařídit.To víš dobré duše.“Hned na to přišel Richie.Ladně přeskočil k nám a sedl si na židličku.Ve tváři starostlivý výraz,hned mi bylo jasné proč. „Anet co jsi to prováděla?Chris měl celý den nervy na pochodu a mi poslouchali jak si z tebe nějaký kůň udělala koberec.“ Tohle mě už ale vytočilo a než stihl cokoli další říct dostal zásah jedním z polštářků.Já se zvedla pomalu odcházela.„Co máte všichni s tím kobercem?Jen jsem spadla a…“ dál se nedostávám protože mi skončil polštář na zádech.Já se nadechla ukázala naštvaně prstem a začala hrozit.„Zkus to ještě jednou a…“ další zásah.Na to už jsme na nic nečekali a začali po sobě házet polštářky hlava nehlava.Samozřejmě jsme se odklidili dovnitř pokoje protože jinak by byli asi všechny polštářky dole před hotelem.Já kašlala na žebra ale občas jsem dostala křeč to je pravda.Štěpa v dobré náladě přišla do pokoje a hned mi pomohla.O chvíli později přiběhl i Mikel. „Holky to vyhrajou!“ řvala Štěpka kterou jsem nepoznávala a házela dál jako splašen po klucích. „Tak to ani náhodou jsme tři a máme víc polštářů!“ oplácel jí to Izzy.Ve stejnou chvíli jsme s Richiem sáhli po stejném polštářku a oba zatáhli.Všude se objevila bílá peříčka která poletovala ve vzduchu jako sníh.My však na tohle nedbali a dál jako malí házeli polštáře.Konečný výsledek byl asi pět roztrhaných polštářů dva natrhlé tuna peříček úplně všude.Jay a Chris kteří se vrátili přelezli balkón a zůstali stát ve dveřích.Poté dostali totální záchvat smíchu.Z počátku nám nikomu nedošlo proč ale hned jak jsme se po sobě podívali došlo nám to. Izzy vypadal jako napůl anděl a čert protože měl peříčka ve vlasech zapíchnuté přesně jako dva rohy,já je měla v oblečení o ve vlasech což působilo jako afro,Richie měl roztrhnuté povlečení jednoho z polštářů zázrakem navléknuté na noze a rameni,Štěpa měla peříčka ve výstřihu a ve vlasech to působilo jako by měla kotlety a Mikel vypadala jako černoch santa klaus. „Hej tak s tímhle jděte do novin!“ a dál se řáchali.My se po sobě znovu podívali a pustili se do nich.Válka trvala až do doby kdy na nás bouchali a mlátili koštětem do stropu.Někde se ozýval dokonce i český hlas!xD Při uklízení pokoje jsme prokecali celý zbytek odpoledne.Kluci nám vyprávěli prčo si vybrali zrovna tenhle hotel.Má taneční parket k pronajmutí,je tu klid ale zase je celkem blízko centra,mají to blízko k aréně kde budou hrát a líbí se jim čerstvý vzduch.Já se zeptala jestli někdo nechce jít už na večeři ale protož se všichni bavili asi mě nikdo neslyšel.Rozhodla jsem se odejít a nerušit jejich konverzaci.Město vypadalo kouzelně v zapadajícím slunku.Stromy lehce šuměly,v jejich korunách bylo slyšet zpěv ptáčků.Park se táhl velmi daleko a já si představovala jak se projíždím jeho stezkami.Chris se pomalu a potichu přiblížil.„Dnes to byl celkem šílený den.“ Mluvil klidným hlasem a opřel se rukama o zábradlí. „Jo já vím,dala jsem ti dost zabrat že? Ale myslím že o mě by sis starosti dělat neměl.Čeká tě koncert ten je důležitý.“při mluvení mi lehký vánek čechral vlasy a já si to nechávala líbit.Nedívala jsme se mu do očí asi by se mi mluvilo hůř protože já mám hroznou stydlivost. „Ne, já to nemyslel takhle.Ale víš nerad bych ublížil někomu,na kom mi tolik záleží.“přitom vybíral z mých vlasů peříčka.Na chvíli se naše pohledy znovu střetly.Oba jsme se dívali jeden na druhého a stále nás to k sobě táhlo blíž a blíž.Já cítila čím dál větší žár a jeho tričko na ruce když se přiblížil ještě o krůček. Jenže já najednou plaše ucouvla.Co to proboha dělám?!Chris se chtěl znovu přiblížit když nás zavolal Izzy jestli nechceme jít náhodou na večeři.Já rychle proletěla pokojem a sedla si na schody u výtahu.Seděla jsem níže aby mě nikdo nemohl vidět kdyby náhodou kluci vyšli ven.Co to jen proboha dělám?Vždyť je to Chris z Us5!nemůžu ho líbat.Já nejsem v jeho třídě.Nejsem pro něj dost dobrá.Stále se mi chtělo přemýšlet o tom jak by bylo krásné kdyby mě políbil ale já hned tyhle myšlenky vyháněla pryč.Nic takového!Kluci za chvilku vycházeli z pokoje.dohodli si s trenérkou čas a vraceli se se smíchem do pokoje.Chris a Richie se na chvilku zastavili.„Richie ona je opravdu moc hodná holka.takovou potkat se mi už nepovede.Je úplně jiná než ostatní holky.Není obyčejná ani nafoukaná.je prostě svá…“ dál už bylo zase ticho.Achjo!Chytám se za hlavu.Chris si nějakou holčinu už našel.Já jsem říkala že jsem moc obyčejná.