Nezajímavá 6.díl
Jakmile se mi podařilo pohnout,ztuhla jsem.Ucítila jsem překrásnou pánskou vůni a všimla si že ležím na vypracované hrudi s bílým tílkem.CHRIS!V duchu se mi myšlenky úplně splašili a v břiše mi létalo milion motýlů.Velice pomalu se mi podařilo se vyprostit z pod jeho ruky a já si ho mohla prohlédnout jak spí.Vypadal tak sladce.Skoro mě až vyhrkly slzy při pomyšlení že tenhle týden je to nejspíš naposledy co s ním ve svém životě mluvím.A pak mi to došlo.To co jsem Richiemu řekla.Hned mi z toho bylo ještě hůř. Tady už nemůžu být.V batohu jsem našla své rezervní prádlo pro jisté případy.Byly to černo červené kalhotky se stejně zbarvenou podprsenkou.Skoro to vypadalo jako plavky.Dveře vůbec nezavrzaly ale Chris se pohnul.Já už na nci radši nečekala a šla do koupelny. Tam jsem se převlékla a chystala se do bazénu.Nikde nebylo psáno že je na pronajmutí.Bílou osušku si půjčím od hotelu.Udělala jsem si z ní sukni a vydala se ven.Chris právě vyšel do obýváku.Panebože! Teda tak tohle je opravdu trapas.Stojím před nejkrásnějším klukem na mé planetě polo nahá."A-ahoj.Chystáš se jít koupat?" zeptal se už nerozespalým hlasem a stále si mě prohlížel.Moje postava rozhodně není dokonalá.Břicho mám vypracované to ano i zadek celkem ujde ale ty stehna.Ještě že tam byl ten ručník. V rozpacích jsme se na sebe usmívali."Jasně.Teda doufám že tam nebude moc plno."už to vypadalo že odejdu bez nějakého většího trapasu ale bohužel ten pitomý schody zapříčinil můj pád."Kruci!" zaklela jsem a snažila se vstát.Chris mě lehce chytil za ruku ale ten dotyk byl tak jemný a něžný.Opatrně mi pomohl na nohy a já stála přímo před ním.Nejsem žádný prcek ale přesto byl o takových patnáct čísel vyšší.Ty jeho modré oči mě úplně uhranuly."Anet.." začal a pohladil mě po rukách,"to co jsi řekla Richiemu v té limuzíně,jsi myslela vážně?"Tohle mě rozhodilo. "Chrisi.. já .. víš .. to bylo..Ok.Prostě tě miluju a vždycky budu.Moc bych si přála abychom spolu mohli chodit ale je mi jasné že tohle nevyjde.Omlouvám se jestli jsem řekla něco špatného." Můj pohled sklouzl na dřevěnou podlahu.Chris mi vzal bradu do dlaní a donutil mě se mu podívat do obličeje."Anet, tohle už nikdy neříkej.I já tě miluju.Zní to vážně šíleně ale je to tak.Na prvním místě mám sice skupinu ale věř že jsi hned za ní." A pak mě políbil.Něžně a vášnivě.Jeho polibek mě úplně rozohnil.Objala jsem ho a do ucha mu pošeptala:" potřebuju schladit jinak shořím."On se jen zasmál a já rychle letěla k bazénu.Chodba vedla do prava a já stanula před obloukovým vchodem který podpíraly dva překrásné světle hnědé pilíře.Celá místnost mě obloukový strop na kterém byly namalované obrazy. Zem byla pokrytá bílými dlaždicemi a po obou stranách byly ve výklenku dřevěná lehátka s měkým polštářkem.Bazén byl ohraničený stejným materiálem jako pilíře.Na dotyk hladký ale trochu drsný.Ručník jsem dala na jedno z lehátek a sedla si na něj.Chvíli si jen tak lehnu a počkám na Chrise.Nějaký starý pár se dal k odchodu a tak už tu zůstal jen nějaký plavec. Soustředěně přeplouval tam a zpátky.Na mě pomalu začal působit spánek.Ne že bych byla unavená ale asi z nudy.po chvilce bylo slyšet kroky a najednou se objevil Izzy v modrých plavkách s bílými palmami.Přátelsky se ke mě rozběhl a vzal mě do náruče.Jen na mě mrkl a vyrazil do bazénu."Izzy ne!Izzy to neuděláeš!Néé Izzy..." dál jsem to nedořekla protože jsme oba skočili do vody.Byla úžasná.měla takových dvacet sedm úplné kafe."Izzy já tě zabiju!"potopila jsem ho což nečekal takže pak při návratu nad hladinu prskal vodu ale pořád se smál.Richie a Chris naskákali hned za námi.Pak jsme si vzali míč a hráli růzmé vodní hry.nakonec byl čas večeře.Ve skvělé náladě jsme vylezli ven a rozešli se k pokojům."Tak na večeři jo?" dodal Richie."No jasně za minutu tam budu už mám pěkný hlad." řekla jsem a snažila se otevřít dveře kartou."Anet!" ozvalo semi za zády. Štěpka ke mě pospíchala s obrovským úsměvem na tváři."Všude jsem tě hledala.Mám pro tebe takový překvápko." zamávala mi před očima dvěma lístky.Kluci na nás stále koukali asi byli taky zvědaví co z ní vyleze."Víš jak jsem ti říkala že to je pro dvě osoby a nějaké bonusy k tomu?No tak mám nevyužitou romantickou večeři na parníku.Já s Jayem chceme jít spíš do kina ale myslela jsem že bys ty a Chris.." já jen ohromeně stála a nezmohla se na slovo.Opatrně jsem se snažila vycouvat ale najednou se mi do cesty něco připletlo.Chris se mi naklonil přes rameno a sladce se usmál."Budeme oba moc rádi že?" Nechápu že to se mnou neseklo."Bezva tady máte lístky.Já jen zavolám řidiči a on už všechno zařídí.Nezapomeňtě v osm hodin tu bude limuzína."Ještě že tu je Izzy.Ten dokáže vždycky rozesmát."A co já?Já jsem se zamiloval do Richieho přec nás tu nemůžete nechat!" a začal brečet Richiemu na hrudi.To už všichni nevydrželi a začali se nehorázně smát.Richie ještě dodal že mu namasíruje alespoň jeho štíhle nožky a oba už letěli do pokoje. Chris mě políbil na tvář div jsem znovu nespadla.Trenérka mi zatlačila na záda a odtáhla dovnitř"Tak sedni si a jdeme na to." Já jen vyvalila oči když vytáhla kosmetické potřeby a pak se na mě zadívala s bradou opřenou o kartáč který držela v ruce. Za chvilku jsem měla vlasy trošku sepnuté malými sponkami ve tvaru bílých kytiček.Náhle někdo zaklepal."Ty nikam nechoď jsem hned zpátky."U dveří bylo slyšet jen tlumené hlasy takže jsem vůbec nic neslyšela.Štěpa se přiřítila se obrovskou a menší krabicí." To je pro tebe." mluvila když krabice položila na postel.Pak je odkryla a já zůstala ohromeně sedět.Bohu dík protože kdybych stála sbírali by mě ze země.Byly to překrásné plesové šaty v barvě letního nebe bez mráčků a na nich stříbrné kamínky kterého se táhly od prsou k levé straně.Byly bez ramínek s korzetem ale opravdu překrásné.Boty byly stejného typu sladěné přesně k šatům ale nevím proč na tom tak záleží když stejně nejsou přes ten obří nádech ani vidět."Tak tohle si na sebe nevezmu!" naštvaně jsem si dala ruce přes prsa a ototčila se k televizi."Ale no tak Anet.Chris se těší bude to krásné večerní nebe plné hvězd,řeka,Londýn osvětlen..." básnila Štěpánka nadšeně a já se mezitím snažila vypařit.Bohužel neúspěšně. Otočila mě něžně zpátky k šatům se slovy oblékni se."Ale Štěpánko tohle nejde!Nemůžu si s ním nic začít.Je to star!" Znovu jsem si sedla na postel a ona si ke mě přisedla."Anet nad tímhle opravdu přemýšlet nemůžeš.Co se má stát stane se. A když to nevyjde poučíš se." S povzdechem jsem tedy svolila. "Dobře ale jen kvůli němu."Hned mi pomohladosta se do šatů. Než mi nasadila boty šlo to skvěle."Tak teď se zkus projít ke mě."Vybídla mě a ukázala rukama na sebe.Chodba byla prostorná a já se nemotorně rozešla.Chvilku se mi nohy opravdu vyklaly ale potom už to šlo."No vidíš jde ti to."V tu chvíli jsem zapoměla na schod který odděloval kuchyň a obývák a naplácla se jak široká tak dlouhá.Izzy mě samozřejmě viděl."Do háje!" Moje žebra mi to dali pěkně sežrat.Bolelo to ale naštěstí ne tolik jako předtím. Izzy se snažil napodobit můj pád na gauč a tím mě rozesmál. "Hej zkus si chodit na podpatcích!" pomohl mi se zvednout a poté se začal dohadovat se Štěpánkou jestli nějaké nemá navíc že mi to ukáže.Ještě že byl čas jít."Chrisííííí?!Miláčku! Čeká tu na tebe nějaká holka v modrým a neodejde dokud jí neotevřeš.Kričel Izzy přes celou chodbu a zřejměmu bylo jedno že postarší pár který měl pokoj poblíž na něj vytřeštěně hledí.Já se radši jen přátelsky usmála.Z pokoje byl slyšet Richieho uklidňující hlas a Izzy který tam vtrhl se přidal.Já se rozhodla že mezitím zavolám výtah.Chůze se mi už díkybohu dařila a tak bylo slyšet jen klapání podpatků.jak se dveře otevřely úplně se mi podlomily kolena a měla jsem v krku knedlík ja těžítko.Richie se dělal hrozně důležitým a upravoval se smíchem Chrisovi neviditělná smítka na úžasném černém saku.Vypadal tak úchvatně úplně zářil jako hotový profík od nějaké velmi významné firmy.Na mě dojem udělala určitě.Hned jak mě kluci viděli u výtahu přestaly si povídat a jen stály.(V hezkých šatech vypadá každý dobře) Chris se po chvíli probral z tranzu mezi námi a vydal se ke mě. "Já...Páni srašně ti to sluší.Jsi opravdu nádherná." Pošeptal mi do vlasů a mi nastoupili do výtahu.Izzy na chodbě s Richiem na nás vytlemeně koukali a my ještě slyšeli jeho vtipnou poznámku když šťouchl do Richieho."Takový napětí by nevydržel ani transformátor." Na to se Richie podíval zoufalým pohledem a konstatoval:"Transformátor možná ale co ty boty co jsem Chrisovi půjčil!" a výtah se zabouchl.Oba jsme si trochu oddechli a zavedli konverzaci o dnešním večeru.Chris mi vyprávěl že už se párkrát na lodi plavil ale nikdy na ní netančil ani nic podobného. Já najednou dostala trochu strach aby mi nebylo špatně ale nakonec to bylo v pořádku.V přístavu na nás čekala menší ale opravdu luxusní jachta s hudebníky a jeden překrásně zpíval italské opery.Po řece Temži jsme se vydali Londýnem a dívali se na překrásné večerní osvětlení města.Na večeři nám připravili ryby s brambory s výbornou omáčkou a krásnou oblohou ze zeleniny.Oba jsme si skvěle povídali a dívali se jeden druhému do očí.Poc chvíli Chris vstal a poodešel k hudebníkům.Ti začali znovu hrát ale rychlejší tempem mě neznámou skladbu."Smím prosit?" zeptal se a uklonil.Nesměle jsem se usmála a přikývla.Pak mi podal ruku a odvedl mě na záď která byla nejméně osvetlěná. "Byla by škoda si nezatančit když už máme takové oblečení neyslíš?" já jen kroutila hlavou."To sice ano ale když ti budu šlapat po nohách dělej jako že nic jo?" Něžně mě chytil kolem pasu."Nebudeš." Na to jsme začali tančit.Po celou dobu jsme se od sebe očima neodthrli a tančili.Vedl mě chris a díky těm šatům jsem ho nejspíš pošlapat ani nedokázala.Hudebníci nám zahráli ještě několik skladeb a loď se vracela zpátky do přístavu.Moc jsme jim poděkovali a vystoupili z lodi.Po celou dobu mi ochotně pomáhal a ruku v ruce jsme šli po chodníku.Byl tu ovšem malý háček.Limuzína nikde."Chrisi?Řekni mi prosím že máš u sebe peníze nebo telefon."Stačil mi jeden pohled a bylo to jasné. Oba jsme se museli vážně smát.Byli jsme bez peněz bez telefonu a nejméně půl hodiny cesty od hotelu."No tak to vezmeme třeba tudy.." Po půl hodině jsme byli v Greenwich parku."Chrisi, nechci tě nějak urazit ale mohli by jsme tu taky bloudit až do rána.Víš jak je park veliký." Celou tu dobu mě držel za ruku a snažil se najít cestu.Po nerovné lesní pěšině se v botách šlo vážně příšerně a asi zítra budu potřebovat náplasti na puchýře.Chvíli nás ještě vedl ale potom to vzdal taky.Uviděli jsme mělý altánek se světly a tak jsem si odpočinuli.Tiše a klidně mluvil aby mě uklidnil a najednou mi pod nos přišla zvláštní vůně."Chrisi?" zatáhla jsem ho za rukáv"Cítíš to taky?" Zkusil se nadechnout ale zavrtěl hlavou. "Co mám jako cítit?" "No přece koně!Poběž honem už vím jak najdeme cestu."Hned za mnou vyběhl.Já si ty boty sundala a utíkala po cestě.Natěstí nikde nebyla žádno uvětev ani nic ostrého.Ve tmě byly vidět komplexy mobilních boxů haly a celého areálu pro závody.Tudy už to bylo jen kousíček.Šťastně jsme se obejmuli a vydali se k hotelu.Jenže čím blíž civilizaci tím víc ostrých věcí ale dalo se to čekat.Do nohy se mi dostal střep od nějaké lahve."Au." Bolestivě se mi podlomila noha.Chris mě pohotově chytil a sebral do náruče."Chrisi koukej mě pustit nebo se naštvu!" hrozila jsem mu naštvaně."Ne.Je to jenom kousek navíc tě skoro necítím.A teď se mě koukej pořádně chytit.Líp se mi poneseš." Kdyby nekoukal tím svým úžasným pohledem asi bych se ho jinak nechytila.Ticho bylo krásné ale zrovně s ním se mi mlčet nechtělo a tak jsem ho pořád popichovala ať mě pustí a podobně.U hotelu se nám řidič omlouval ale že jsme si to s ním nedohodli a on nepočítal aby pro nás jel.Na recepci postával starší muž a Chris ho oslovil jestli v hotelu není nějaký doktor kvůli mé noze.Před tím chlápkem jsem nadávat nechtěla ale jen co jsme byli ve výtahu...."Chrisi já žádnýho dokotro nepotřebuju! A vůbec chodit taky dokážu!" Vztekala jsem se a kopala nohama. Chris se tomu jen smál a dělal si legraci."Ty jsi tak roztomilá když se zlobíš.Prosím zeklepala by jsi?Zkusil bych to sám ale mám plné ruce." "Jsem ráda že se bavíš." ale už s úsměvem jsem mu dala pusu na tvář a zaklepala.Štěpánka nám hned oetvřela a ochotně pomáhala.Pomohla mi aby nohu vůbec pod těmi krajkami našla.Znovu se ozvalo zaklepání."Dobrý den já jsem tady kvůli té noze." oslovil nás tak čtyřicetiletý muž s hnědými krátce střiženými vlasy a brýlemi.Tvářil se velmi zoufale zřejmě proto že si nebyl jistý jestli umíme česky."Jste tu dobře." pokunyla mu trenérka.Na jeho tváři se najednou mihl úsměv. "Já jsem Bláha.Ještěže že jste z Čech.Jinak bych musel budit manželku protože ona anglicky umí."Hned se s námi dal do hovoru a Chris se zatím potichu vytratil.Hned po ošetření mé nohy jsem si sundala šaty a šla si lehnout.Chris se ještě na chvilku stavil jako ostatní kluci aby se podívali na "staronového invalidu" jak prohlásil Izzy a potom už me přemohl spánek.